Pranostika

Z Encyklopedie knihy

Verze z 11. 12. 2018, 00:46, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Pranostika na měsíc březen (Praha 1766). Pranostika sedlská neb knížka o povětří (Praha, Karel Josef Jauernich 1766). Fol. B1b–B2a s dřevořezy symbolizujícími polní práce v březnu a dubnu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AC VI 81/3.

Pranostika (z řec. prognosis = poznávám, lat. prognostica = znamení budoucího počasí, stč. též praktika či „hvězdářské důmění“, angl. prognostic, fr. pronostic, něm. Prognostik nebo Wettervorhersage) astrologická publikace předpovídající dle postavení nebeských planet meteorologické, zdravotní a politické události budoucího roku. Až do druhé poloviny 19. století vycházela jednak samostatně a jednak ve spojení s kalendářem a minucí, v nichž nesla i odlišná označení, kupř. „judicium“ nebo „specimen astrophilomantico-meteorologicum“.

Autory byli většinou univerzitní mistři jako Václav Faber z Budějovic (Wenzel Faber von Budweis), Valentin von Grünberg či Johannes Virdung, kteří od 80. let 15. století až do počátku 16. století připravili pro lipské a norimberské tiskaře, tehdejší hegemony této produkce, desítky pranostik. Z nejstarších tištěných památek známe jen nepatrnou část. K dnes dochovaným patří latinská předpověď sestavená zřejmě na rok 1477 (Paris 1476?) a na rok 1478 (Louvain 1477?). První text tohoto druhu vydaný v Německu taktéž latinsky se vztahoval k roku 1478, nebo 1479 (Köln/R. 1478?). Nejstarší jazykově české pranostiky jsou dochovány jako šestilistová Praktika kolínská na rok 1493 od německého astronoma Sigismunda Fabriho (Praha 1492?) a čtyřiadvacetilistový anonymní Kalendář s praktikou na rok 1496 (Praha? 1495?). Z mladších českých autorů lze jmenovat Mikuláše Šúda ze Semanína, Jana Zahrádku z Radkova, Jana Straněnského, Tadeáše Hájka z Hájku, Šimona Proxena ze Sudetu či Petra Codicilla z Tulechova.

Většina samostatných pranostik byla publikována formou nerozsáhlých a levných knížek lidového čtení, které se přimykaly k zemědělské a vůbec hospodářské praxi. V české literatuře tuto orientaci dobře dokládá již zobecnělý název Pranostika sedlská neb Knížka o povětří a správě, kterak způsobnost času přes celý rok přezvěděti a poznati se může (Praha 1676). Na titulních stranách samostatně tištěných pranostik se nacházel kupříkladu symptomatický dřevořez alegorizovaných planet (Mars, Jupiter a Saturn), státní znak, portrét sestavovatele držícího glóbus nebo armilární sféru. Text doplňovalo většinou dvanáct drobných ilustrací s náměty ročních období (nelze zaměňovat se značkami zvanými karaktery). K nejkvalitnějším cyklům patří Willenbergovy alegorie dvanácti měsíců řezané pro Stehlíkův Kalendář nový s pranostikou hvězdářskou … k létu Páně 1604 (Praha? 1603?). První vědeckou práci o pranostikách publikoval u nás až František Palacký (1829).

Některé předpovědi 16. a 17. století byly stylizovány jako parodie žánru. Z této produkce, stojící viditelně v blízkosti německého švanku (grobiánská literatura), získala největší čtenářskou popularitu Pranostika nová vydaná od mistra doktora Franty, kteráž se i na budoucí léta vztahuje (Olomouc? před 1567?). Je zachována bohužel jen v přetiscích z 18. století, ale jak dosvědčují prameny k dějinám moravské cenzury (kopiář biskupa Prusinovského), tato parodie se četla zcela určitě už před rokem 1567. Rozšířeným médiem v průběhu třicetileté války byla také jednolistová pranostika, kterou charakterizoval pamfletický tón. Tyto projevy rezonovaly se samostatně pěstovaným žánrem politicky zabarveného proroctví.


Bibl.: LAISKE, M.: Časopisectví v Čechách 1650-1847. Praha 1959; POKORNÝ, P. R.: Chronologický přehled kalendářů. In: Rejstřík anonymních záhlaví (sestavil Petr Voit). Příspěvky ke Knihopisu 2. Praha 1985, s. 193-227; ROHNER, L.: Kalendergeschichte und Kalender. Bibliographie und Nachweise. Wiesbaden 1978; ZINNER, E.: Geschichte und Bibliographie der astronomischen Literatur in Deutschland zur Zeit der Renaissance (2., unveränderte Auflage der Erstauflage von 1941). Stuttgart 1964.

Lit.: BLÁHOVÁ, M.: Historická chronologie. Praha 2001; BOHATCOVÁ, M.-HEJNIC, J.: Knihtiskař Jiří Nigrin a jednolistové „proroctví“ Jindřicha Demetriana. Sborník Národního muzea v Praze A 35/2. Praha 1981, s. 73-134; ČERNÝ, J.: Krakovské kalendáře na Moravě v 16.-18. století. Knihy a dějiny 5/1-2, 1998, s. 42-69; DRESLER, A.: Die Kalender des XV. Jahrhunderts. Börsenblatt für den deutschen Buchhandel, Frankfurter Ausgabe 17/1961, s. 1199-1205, 18/1962, s. 341-348, 2201-2206 a 2331-2339; MENČÍK, F.: Česká proroctví. Vídeň 1879; NICKEL, H.: Almanache und Prognostika als Quelle für den Buchhandel der Frühdruckzeit. In: Das Buch als Quelle historischer Forschung. Dr. Fritz Juntke anläßlich seines 90. Geburtstages gewidmet. Zentralblatt für Bibliothekswesen, Beiheft 89. Leipzig 1977, s. 125-130; PALACKÝ, Fr.: O pranostikách a kalendářích českých, zvláště v XVI. století. Časopis Českého muzea 3, 1829, s. 33-64; ROSENFELD, H.: Kalender, Einblattkalender, Bauernkalender und Bauernpraktik. In: Bayerisches Jahrbuch für Volkskunde 13. München 1962, s. 7-24; SCHENDA, R.: Die deutschen Prodigiensammlungen des 16. und 17. Jahrhunderts. Archiv für Geschichte des Buchwesens 4, 1962, sl. 637-710; SCHENDA, R.: Die französische Prodigienliteratur in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts. München 1961; SCHENDA, R.: Wunder-Zeichen. Die alten Prodigien in neuen Gewändern. Eine Studie zur Geschichte eines Denkmusters. Fabula, Zeitschrift für Erzählforschung 38, 1997, s. 14-32; VOIGT, M.: Beiträge zur Geschichte der Visionenliteratur im Mittelalter. Bd. 1-2. Leipzig 1924; VOIT, P.: Moravské prameny z let 1567-1568 k dějinám bibliografie, cenzury, knihtisku a literární historie. Příspěvky ke Knihopisu 5. Praha 1986; VOLF, J.: Wenceslaus Fabri de Budweis. Český bibliofil 2, 1929, s. 202-205.

Lex.: MOCNÁ, D.-PETERKA, J. (a kol.): Encyklopedie literárních žánrů. Praha 2004, s. 523-525; VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 295.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.