Pulpity v pozdním středověku

Z Encyklopedie knihy

Verze z 3. 12. 2020, 07:07, kterou vytvořil Kamil.boldan (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Ukázka skříňkového pulpitu. Hodinky Jiříka z Poděbrad. Celostranná miniatura se sv. Jeronýmem, Praha, dat. 1466. New York, Morgan Library, M. 921, fol. 32v
Skříňkový pulpit s uložnými prostorami. Misál loucký, Mistr Fridrichova breviáře, Sv. Řehoř v iniciále A(d te levavi), Morava, 1483. Strahovská knihovna, DG III 14, fol. 1r
Dvoustupňový pulpit na otočné noze v iluminované modlitební knize francouzské provenience z 15. stol. Praha, Benediktinské arciopatství v Břevnově, Ms. 297, fol. 21r (deponováno v Národní knihovně ČR)

K psaní a čtení byly nadále užívány pulpity (psací pulty) se sešikmenou deskou. Jednak to byly vyšší skříňkové pulpity, u nichž se stálo či sedělo a v jejichž podstavci byly dvířky uzavíratelné úložné prostory na knihy a písařské náčiní. Zadní deska pulpitu bývala někdy protažena do výšky, aby k ní bylo možné svisle připásat další text, který sloužil písaři jako předloha nebo který čtenář potřeboval pro srovnávání (jindy z pracovní desky vystupovala jen vyvýšená otočná noha s menším „komparačním“ pultíkem). Stále oblíbenější ale byly v pozdním středověku malé přenosné pultíky, které se pokládaly na rovný stůl, případně přímo na kolena. Tyto stolní pultíky mívaly i skládací podobu s různě nastavitelnou pracovní plochou. Žádný domácí pozdně středověký pulpit se nedochoval a musíme si vystačit s dobovými vyobrazeními. Pro ukládání knih sloužily větší skříně s policemi či otevřené regály. Pro malé soubory postačily nástěnné police, různé niky ve zdech anebo uzamykatelné truhly.

Lit.: HANEBUTT-BENZ, M.: Die Kunst des Lesens. Lesemöbel und Leseverhalten vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Frankfurt a. M. 1985, zvl. s. 31, 69.

Autor hesla: Kamil.boldan