Regimen

Z Encyklopedie knihy

Regimen (též regiment, lat. řízení) středověká zdravotnicko výchovná literatura prostředkující prověřená pravidla lékařské školy v Salernu z přelomu 11. a 12. století. Veršovaná dílka nazývaná Regimen Salernitanum či Regimen sanitatis náležela k nejstarším tiskům lékařské literatury (poprvé Köln/R. ca 1480). Díky aktuálním protimorovým radám a orientaci ke každodenní preventivní a léčebné praxi i zásluhou názorných ilustrací se regimeny v originálním podání Arnolda de Villa Nova z přelomu 13. a 14. století udržely v edičním modelu až do 18. století, např. Regimen sanitatis. De conservanda bona valetudine, scholae Salernitanae opusculum (Frankfurt/M. 1553 s množstvím dřevořezů Hanse Sebalda Behama). Regimeny salernitánské školy kolovaly také v mladších adaptacích Johanna Curia, Helia Eobena, Januse Cornaria a Philippa Melanchthona.

V cizině i v Čechách se četla zdravovědná příručka pražského arcibiskupa Zikmunda Albíka z Uničova, sepsaná okolo roku 1422 a vytištěná Marcusem Brandisem pod ustáleným názvem Regimen hominis sive Vetularius (Leipzig 1484). Je to vůbec první lékařský tisk českého původu. K nejstarším jazykově českým příručkám patří překlady z Euricia Corda Líkařství výborné a správa, kterak se člověk … zachovati má (Prachatice? 1529) a z Johanna Curia O zachování dobrého zdraví knížka školy salernitánské (první vydání Olomouc 1536 nedochováno, pak tamtéž 1584). Lékař Johann Kopp von Raumenthal věnoval Ferdinandovi I. Regiment neb Správa, jak jedenkaždý člověk ve všech věcech zdraví své … opatrovati … má (Praha 1536). Koppův dialogický spis se nevyhnul do té doby tabuizovaným tématům (např. pohlavní hygieně a pohlavním nemocem) a jeho překladatel Hynek Krabice z Weitmile přispěl zde k tvorbě české lékařské terminologie. Šlesvicko-holštýnský učenec Heinrich von Rantzau sestavil roku 1576 velmi oblíbené latinské a 1585 německé naučení, které díky Adamu Huberovi u nás vyšlo jako Regiment zdraví, správa užitečná obsahující v sobě potřebná naučení (Praha 1587 a dvakrát ještě v roce 1786). Pravidla salernitánské školy byla přitiskována až do počátku 19. století také k osvětovému spisu evangelického faráře Jána Tonsorise Sana consilia medica aneb Zdravá rada lékařská (poprvé Skalica 1771). Všechna dnes známá česká vydání této literatury jsou neilustrovaná.


Lit.: LEIBBRAND, W.: Heilkunde. Eine Problemgeschichte der Medizin. Freiburg 1953; SVOBODNÝ, P.-HLAVÁČKOVÁ, L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha 2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.