Restaurátorský průzkum

Z Encyklopedie knihy

Restaurátorský průzkum (angl. conservation survey, condition assessment) je prováděn před anebo v průběhu restaurátorského zásahu za účelem zjištění a zaznamenání skutečného stavu předmětu. Při restaurátorském průzkumu se zpracovává i podrobnější knihovědný popis, který bývá součástí restaurátorské zprávy. Restaurátorské průzkumy se podle účelu rozdělují na několik typů.

Postupující koroze železoduběnkového inkoustu a měďnatého pigmentu s olovnatou bělobou na pergamenu zviditelněná UV fluorescencí. Národní knihovna ČR, sign. Teplá fragm. 124.

Při průzkumech knihovních fondů se získává přehled o fyzickém stavu a poškození jednotlivých sbírek nebo jejich částí. V případě rozsáhlých sbírek se většinou využívají metody systematického výběru exemplářů. Pro zajištění reprezentativního vzorku a sofistikovanější stanovení parametrů výběru se provádí pilotní průzkumy. Výstupy z průzkumů přispívají ke stanovení preventivní opatření, které vedou ke zlepšení podmínek dlouhodobého uložení exemplářů, určují se priority a rozsah restaurátorských zásahů, vyvíjí se nové metody a postupy v oblasti ochrany knihovních fondů. Pro výstavní účely se provádí další typ restaurátorského průzkumu, jehož cílem je vyhodnocení rizik spojených s vystavením požadovaných exemplářů. Při rozhodování o způsobu a délce vystavení se přihlíží k fyzickému stavu exponátů, přičemž se vychází z údajů o předchozích zápůjčkách. U vzácných exemplářů jsou evidována exponovaná folia (tzv. apertura) a délka vystavení, aby se zamezilo nadměrnému namáhání vazeb a působení nežádoucích účinků světelné energie, které mají kumulativní charakter.

V oblasti restaurátorských průzkumů zaměřených na papírovou podložku jsou rozvíjeny metody vizualizace a techniky přesného zachycení filigránů. Podnět k systematické spolupráci a vzájemné „konzultaci“ pomocněvědných historiků a restaurátorů v oblasti studia filigránů, která by vedla k vytvoření centrální evidence zaznamenaných filigránů a k mapování jejich zastoupení v knihovních sbírkách, zazněl již v roce 1983 od prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc. Snaha o exaktní stanovení datace skupiny nejstarších plzeňských prvotisků na základě rozboru filigránů byla realizována PhDr. Kamilem Boldanem. Současná filigranologie využívá ke zviditelňování filigránů moderních metod radiografie a termografie. Obě metody opticky eliminují psaný nebo tištěný text a umožňují zobrazit samotné kontury papírenských značek. Kromě fotografických technik se při dokumentaci filigránů využívá ještě technika tužkových obtahů tzv. frotáž (angl. rubbing, něm. Durchreibung, fr. Frotté), jež nachází uplatnění zvláště v oblasti dekorativních prvků knižních vazeb při zachycení reliéfní výzdoby pokryvu, spon a kování. Praktickou aplikací této reprodukční techniky se podrobně zabýval prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc. Technika tužkových obtahů je mnohdy výhodnější než fotografování, neboť zachytí detaily reliéfních prvků v původním měřítku. Takto pořízené obtahy se pro účely databázového zpracování dále skenují a evidují. Po přiřazení shodných otisků slepotiskového nářadífilet, koleček, obloučků, tlačítek (kolků), rolen (válečků) a ploten, ke konkrétní knihařské dílně lze přesněji stanovit chronologické a místní určení vazby.

V současné době se u restaurátorských průzkumů využívají poznatky z chemicko-technologické oblasti v souvislosti s novými diagnostickými přístroji, uplatňují se tzv. „nedestruktivní“ spektroskopické metody při zviditelňování špatně čitelných textů, podmaleb i filigránů, fotografické snímky jsou pořizovány při různých vlnových délkách elektromagnetického záření. Metodika průzkumů se zaměřuje na kvalitativní hodnocení hmotné podstaty exemplářů, výstupem instrumentálních analýz je pak řada makroskopických a mikroskopických snímků, výsledky spektrometrických měření jsou zaznamenány např. v podobě XRF, FTIR a UV-VIS spekter. Stále častěji se při průzkumech uplatňuje mezioborová spolupráce chemika-technologa, restaurátora a historika. Při průzkumech identických tisků (tj. výtisků z jednoho nákladu) se takto stanovuje, do jaké míry se při dlouhodobém uložení odráží rozdílná kvalita prostředí na vlastnostech a stupni degradace ručního papíru. Vzhledem k použité technice ruční sazby a k nákladnosti pořizování ručního papíru lze usuzovat, že tato výrobní surovina byla tiskařem bezprostředně po nákupu spotřebována, a proto bylo k vytištění jednoho tiskového archu použito ve všech exemplářích stejného papíru. Pro porovnání kvality ručního papíru se používá měřicí systém SurveNIR, který pracuje s nedestruktivní metodou spektrometrie v oblasti blízké infračerveným vlnovým délkám světelného spektra.

Průzkumy zaměřené na sledování úbytku barevných vrstev nebo postupující degradace psacího materiálu vlivem koroze železoduběnkových inkoustů mohou být prováděny i retrospektivní formou. K porovnání aktuálního stavu se stavem dříve dokumentovaným se využívají snímky na náhradních nosičích a restaurátorská dokumentace, důležité je přitom časové hledisko pořízení záznamu. Podobným způsobem se ověřuje účinnost dříve aplikovaných metod odkyselování papíru a konzervace kolagenních materiálů. Aktuálně naměřené hodnoty pH papíru se porovnávají s hodnotami uvedenými ve starších zprávách o restaurátorském zásahu, zkoumá se tak závislost změn kyselosti papíru na použitých odkyselovacích postupech, a to během přirozeného stárnutí exemplářů ve standardních depozitních podmínkách. Podle starších záznamů na papírových formulářích o provedené konzervaci kožených a pergamenových vazeb se také kontroluje efektivita a praktické užití konzervačních postupů, které jsou od roku 1977 vyvíjeny a zdokonalovány Výzkumným ústavem kožedělným v Otrokovicích ve spolupráci s Národní knihovnou ČR. Podle údajů o ošetření vazebních usní a pergamenů – stavu před konzervací, provedené aplikaci a použitých konzervačních činidlech – se pak při následných kontrolách vyhodnocují případné změny, které jsou k určitému datu opět zaneseny do formuláře.

Lit.: BOLDAN, K.: Filigranologie a datace nejstarších plzeňských tisků. Minulostí Západočeského kraje 46, 2011, s. 28-59; BOLDAN, K.: Einbanddatenbank a její využití při studiu knižních vazeb. In: Bibliotheca antiqua 2012. Olomouc 2012, s. 201-204; HLAVÁČEK, I.: Archivář a historik, zejména pomocněvědný historik, a konzervační praxe. In: Pátý seminář restaurátorů a historiků Strážnice 1983, 2. část sborníku. Praha 1983, s. 37-45; MEINLSCHMIDT, P. – MÄRGNER, V.: Advantages nad Disadvantages of Various Techniques for the Visualization of Watermarks. Restaurator 30/3, 2009, s. 222-243; NOVOTNÝ, J – BOLDAN, K. – SOUČKOVÁ, M.: Průzkum identických inkunábulí dlouhodobě uložených v odlišných podmínkách prostředí. Knihovna – knihovnická revue 25/1, 2014, s. 5-22; NOVOTNÝ, J. – SOUČKOVÁ, M. – BOLDAN, B.: Průzkum identických tisků z 18. století dlouhodobě uložených ve třech lokalitách: nedestruktivní měření fyzikálně-chemických vlastností papíru. In: Metodika hodnocení vlivu kvality ovzduší na knihovní a archivní fondy 2015. Praha 2015, s. 25-33; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. In: Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145; PICKWOOD, N.: The condition survey of the manuscripts in the monastery of Saint Catherine on Mount Sinai. The Paper Conservator 28, 2004, s. 33-61; reCOLLECTIONS: Caring for Collections Across Australia. Canberra 1998; SurveNIR: Near Infrared Tool for Collection Surveying. [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.science4heritage.org/survenir/ (cit. 8. 11. 2018); ULBRICHOVÁ, Z.: Ověření vhodnosti restaurátorských postupů průzkumem zrestaurovaných knih. In: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 12. Praha 1996, s. 182-187. ULBRICHOVÁ, Z.: Průzkum knih Národní knihovny České republiky restaurovaných v letech 1964-1992. In: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 13. Praha 1997, s. 122-127; VNOUČEK, J.: Konzervátorský průzkum nejvzácnějších rukopisů uložených v Národní knihovně České republiky. Národní knihovna: knihovnická revue 9/2, 1998, s. 61; VNOUČEK, J. – SUCHÝ, M.: Průzkum fyzického stavu rukopisů fondu Knihovny Metropolitní kapituly u sv. Víta: konzervátorská databáze jako předpoklad správy rukopisné sbírky. In: XIII. seminář restaurátorů a historiků Třeboň 2006, sborník referátů. Praha 2007, s. 240-257; VNOUČEK, J.: Restaurování iluminovaných rukopisů: závěrečná zpráva projektu realizovaného v letech 2000-2001. Praha 2002.

Autor hesla: Jan.novotny