Rotunda

Z Encyklopedie knihy

Rotunda (z lat. rotundus = kulatý, angl. rotunda, fr. lettre gothique arrondie, něm. Rotunda) tiskové písmo vyvinuté z rané gotické minuskuly rukopisných liturgických a právnických knih v Itálii, jižní Francii a Španělsku závěru 13. století. Rovnoměrně tučnou kresbou a dekorativností poněkud připomínalo takřka paralelně vzniklou texturu, avšak na rozdíl od ní se vyznačovalo širšími proporcemi písmového obrazu, umírněným lomením a negotickou okrouhlostí. Tyto znaky zajistily rotundě lepší čitelnost. Poněvadž jednotlivá písmena byla velmi dobře diferencována, tiskové rotundy se mohlo užívat i v mnohem menších písmových stupních, nežli dovolila textura.

K charakteristickým znakům patří dvoubříškové ‚a‘ s poněkud větším, vlasovou křivkou vykrouženým bříškem horním a menším bříškem spodním (u textury naopak). Mezi jinak oblejšími tvary všech ostatních minuskulí právě písmeno ,a‘ vykazuje nejhranatější kresbu. Dříky písmen jsou dole většinou rovně seříznuty, pouze ‚m‘ a ‚n‘ mají pravý dřík ukončen někdy málo znatelným ostrým uhnutím doprava. Forma okrouhlého neboli obráceného ,r‘ se užívá tak jako v textuře po kulatých literách (,fortuna‘) nebo po literách s bříškem (,impressor‘). Mimo to má funkci zkratky za latinskou spojku ,et‘ (&).
Rotunda v majuskulích a bastarda v minuskulách pražského Tiskaře Žaltáře (Praha 1487). Repro: Muzika 1963.

Poněvadž se centrem goticko-humanistické tiskové rotundy staly od 60. let 15. století Benátky, písmo bylo dlouho označováno jako „littera Veneta“. Na rozdíl od Itálie, v níž její hegemonii poněkud narušovala antikva, měla rotunda charakter národního písma ve Španělsku. V anglických tiskárnách naopak nikdy nezdomácněla. Během 70. let přichází do Basileje a Lyonu. V Německu se poprvé objevuje roku 1472 zásluhou kolínské dílny Johanna Koelhoffa st. Jedním z posledních německých uživatelů rotundy jakožto textového písma byl Melchior Lotter st. Použil ji pro latinsko-českou učebnici Libellus grammatices (Leipzig 1514), kterou napsal humanista Niccolo Perotti. Do Polska rotundu uvedl krakovský tiskař německého původu Kaspar Straube snad roku 1473 a ještě o 70 let později toto písmo silně frekventovalo u Macieje Scharffenberga. Západní knihtisk však již na počátku 16. století rotundě přiřkl pouze funkce vyznačovacího písma a nejpozději před polovinou století se rotunda vytratila úplně. V novějších dobách nedošla obrody nijak výrazně ani ve sféře akcidenčního tisku.

Bastarda Martina z Tišnova s prvky rotundy (Kutná Hora 1489). Repro: Muzika 1963.

Do Čech a na Moravu uvedli rotundu cizí tiskaři. S písmem patrně italského původu přišel jako první Johann Alacraw (Vimperk 1484), pak Konrad Stahel a Matthias Preinlein (Brno od 1486). V olomouckých tiskárnách rotundu zastihneme u Konrada Baumgartena (1501) a Libora Fürstenheina (1504). V Praze první náznaky stopujeme u Mikuláše Konáče z Hodiškova. Ten roku 1514 rozmnožil písmový fond o rozměrný a obrazem světlý švabach s výraznými prvky rotundy. Toto písmo prozatím nepovědomého původu užíval z ekonomických důvodů jen jako vyznačovací, např. Gualther Burlaeus Životové a mravná naučenie mudrcuo (Praha 1514) a zejména Jan Stanislaides O klanění velebné svátosti oltářní (Praha 1515).

Typickou rotundu s akcenty si spolu s morfologicky příbuznou gotikoantikvou poněkud opožděněně opatřil Oldřich Velenský z Mnichova. Byl si zřejmě vědom její archaické povahy, a proto písmo počal užívat jen pro vyznačování nadpisů, např. čtyřlistová Prenostika [sic!] z té, ješto latinským jazykem v Normberku jest vytištěna … od léta Páně … [1524] do … [1535] (Bělá/B. 1519). Nicméně později tutéž rotundu užíval i ve funkci textového písma, např. Lukášův Spis dosti činící otázce protivníkuov jednoty bratrské, proč křest … se opětuje (Bělá/B. 1521). Od Velenského pak rotunda přešla k Václavu písaři, jak dokládá Cordovo Líkařství výborné a správa, kterak se člověk … zachovati má (Prachatice? 1529). Vyznačovací rotundou pracoval také Alexandr Oujezdecký, např. Brikcí z Licka Práva městská (Litomyšl 1536) či Ondřej Dušík, např. Erasmovo dílo Evangelium Ježíše Krista … podle sepsání svatého Matouše (Litoměřice 1542). V Praze rotundu sporadicky zastihujeme po roce 1540 mimo jiné u Bartoloměje Netolického z Netolic. Jan Günther pracoval s rotundou ještě v Norimberku, ale do nového prostějovského působiště ji roku 1544 již nepřivezl.


Lit.: HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997; JUDA, M.: Pismo drukowane w Polsce XV-XVIII wieku. Lublin 2001; KAISER, Vl.: Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací 32, 2, 1982, s. 446-479; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.