Rukopisná kniha v době přemyslovské

Z Encyklopedie knihy

Verze z 31. 12. 2018, 16:21, kterou vytvořil Michal.dragoun (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Po celé přemyslovské období bylo užívání knih spojeno téměř výlučně s církevním prostředím. Pouze na sklonku této doby předpokládáme existenci knihovny panovnické a podle některých děl (zejména jazykově německého minnesangu, následovaného na počátku lucemburského období i českými texty) byly rukopisy přítomné i ve šlechtickém prostředí, i když o jejich prezentaci se starali opět spíše duchovní.

Výskyt prvních rukopisů na území Čech a Moravy je spojen s christianizací tohoto území započatou v 9. století. Čechy byly cílem misijních aktivit především z Řezna, na Velké Moravě působili Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří zápis přeložených textů vytvořili speciální písmo – hlaholici. Po vyhnání slovanských kněží z Moravy bylo toto písmo užíváno nějakou dobu i v Čechách, zvláště v sázavském klášteře.

Pro nové náboženství byly třeba především knihy liturgické, dále můžeme předpokládat přítomnost zejména biblických textů a základních děl teologických a církevněprávních. Množství jak rukopisů, tak institucí, které je využívaly, se ale postupně zvyšovalo, a s tím je spojeno i postupné rozšiřování obsahové skladby dostupných kodexů.

V 10. století hrálo roli zejména založení pražského biskupství a prvních benediktinských klášterů. Nejstarší zatím doložené české skriptorium (a tedy místo soustavnějšího opisování knih) je spojené s klášterem v Břevnově v době opata Meinharda (kolem poloviny a v druhé polovině 11. století). České prostředí ale v této době ještě nebylo schopné realizovat náročnější zakázky, jakou byl např. Vyšehradský kodex a skupina rukopisů s ním spojená.

Významným počinem z hlediska budoucího vývoje knihoven v českých zemích bylo v 11. století rovněž založení biskupství v Olomouci. V druhé čtvrtině 12. století, za episkopátu biskupa Jindřicha Zdíka, je zde doloženo skriptorium, jehož písaři kromě opisování knih zhotovovali i listiny a které spolupracovalo i s písaři blízkého kláštera v Hradisku.

V době od poloviny 12. století jsou v Čechách postupně zakládány kláštery dalších církevních řádů, zejména premonstrátů a cisterciáků. U přední fundace prvního z nich, kláštera na Strahově, působil i Jindřich Zdík a již kolem poloviny 12. století je v tomto klášteře doložena soustavná opisovačská činnost, méně početné zprávy o rukopisech jsou spojeny s osobami Gotšalka, opata kláštera v Želivi, a na počátku 13. století milevského opata Jarlocha, známého i jeho historiografickou činností. Z knihoven nejstarších českých cisterciáckých založení (Plasy, Sedlec) zůstaly jen zbytky, více kodexů přemyslovského období je dochováno z knihoven mladších klášterů 13. století (Vyšší Brod, Zlatá Koruna).

V souvislosti se zakládáním měst ve 13. století přicházejí do českých zemí řády mendikantské (dominikáni, minorité, augustiniáni eremité). Jejich knihovny ale patří v dalším průběhu středověku k nejhůře postiženým, o bohatství knihovny augustiniánského kláštera u sv. Tomáše na Malé Straně (založen 1285) jsme částečně informováni z jejích katalogů, které ale pocházejí až z počátku 15. století. Kontinuální zvyšování počtu knih i jejich uživatelů pokračuje i v době lucemburské, z hlediska knižní produkce a dějin vzdělanosti je klíčovým mezníkem spíše založení pražské univerzity, než změna vládnoucí dynastie.

Autor hesla: Michal.dragoun