Rukopisné a tištěné zlomky

Z Encyklopedie knihy

Soudobá vazba prvotisku pocházející z dílny chebského františkánského kláštera. Na přelepy hřbetu nalepené na přídeští dřevěných desek druhotně použit pergamen ze staršího rukopisu. Národní knihovna ČR, sign. Cheb 1/20.

Zlomky starších textů (angl. fragments, fr. des fragments, něm. die Bruchstücke), které byly z různých důvodů informačně zastaralé, špatně čitelné, cenzurované nebo formálně nevyhovující dobovým estetickým požadavkům, se obvykle používaly jako makulatura při kašírovaní lepenkových desek, jako papírové výlepy pergamenových obálek, samostatné výlepy přídeští nebo přelepy hřbetu. Pergamenová folia ze staršího rukopisu bývala druhotně upotřebena na potah desek nebo na pokryv měkké obálkové vazby, přišita jako předsádkové listy a křidélka k mladšímu knižnímu bloku, rozřezaná fungovala jako přelepy hřbetů, zpevňující proužky uprostřed nebo vně složek a jako závěsy pečetí. Unikátní fragmenty rukopisných a tištěných zlomků, na nichž jsou často zachovány provenienční vlastnické vpisky a starší signatury, jsou cenným zdrojem pro historická, filologická, knihovědná, paleografická a umělecko-řemeslná bádání.

U fragmentů zlomků vyjmutých v minulosti z knih docházelo často ke ztrátě vazby mezi zlomkem a místem jeho nálezu. Při popisu a zpracování tohoto efemérního materiálu je proto nutné si všímat nejen vnějších znaků, které napomohou alespoň hypoteticky zrekonstruovat původní podobu daného pramene, ale i přispějí ke ztotožnění daného zlomku s jinými zlomky téhož původu. Z tohoto důvodu je důležité zachytit rovněž různá poškození, vzniklá při druhotném využití vyřazených materiálů pro knihvazačské účely jako jsou např. různé ořezy, přehyby a sklady psacího materiálu, vpichy, stopy koroze po hřebech kování nebo otisky po přetírání barvou. Bez povšimnutí nemohou zůstat ani mladší přípisky a starší signatury na zlomcích, které vznikaly v době, kdy již byly makulaturou.

Někdy se text zlomku zachoval pouze ve formě zrcadlového otisku na obou přídeštích. V lepším případě se zlomek nachází na původním místě v knize, přilepen k přednímu nebo zadnímu přídeští. Zlomek je účelné odborně sejmout a zdokumentovat, neboť je viditelná pouze jeho vrchní strana. Vyjmutý zlomek bývá obvykle veden pod jinou signaturou jako samostatná jednotka a je zahrnut do speciální sbírky např. rukopisných nebo tištěných zlomků. Z hlediska zachování historické integrity knihovních exemplářů je důležité nejen pečlivě zaznamenat údaje o provenienci zlomku, ale i ponechat zprávu o sejmutí fragmentů na jejich původním místě pro další pomocněvědné využití. Jedinečným identifikátorem exempláře obvykle bývá reálná knihovní signatura. V případě, kdy je zlomek volně přišit k bloku jako samostatný předsádkový list, dvoulist nebo křidélko, ho není nutné snímat, neboť je čitelný po obou stranách. Pokud se fragmenty zlomku nachází v podobě úzkých proužků použitých jako výztuha hřbetu u krajních složek nebo v celém bloku, je nutné nenávratně rozebrat strukturu šití, aby bylo možné takové zlomky zpracovat. V případě přelepů hřbetu jsou fragmenty znečištěny klihovým lepidlem a jejich sejmutí bývá náročné. U pergamenových vazeb tvoří zlomek ochrannou obálku, která bývá často přetřená na hřbetě olejovou barvou nebo z estetických důvodů přebarvena celá.

Lit.: HANUŠ, I. J.: Příspěvky k staročeské literatuře. Nově nalezené proužky pergaménové s básněmi českými z 13. a 15. století. Časopis Musea království českého 36, 1862, s. 77-83; HAVEL, D.: Nejstarší latinské rukopisy a zlomky v Čechách a na Moravě. Brno 2012 (habilitační práce); HLAVÁČEK, I.: Archivář a historik, zejména pomocněvědný historik, a konzervační praxe. In: Pátý seminář restaurátorů a historiků Strážnice 1983, 2. část sborníku. Praha 1983, s. 37-45.

Autor hesla: Jan.novotny