Samuel Martinius z Dražova

Z Encyklopedie knihy

Samuel Martinius z Dražova (též Marthinides, Martini, Martinus, 1593-1639) majitel tiskárny, nakladatel a luteránský náboženský spisovatel. Pocházel z českých Hořovic (odtud Horzovinus). Roku 1614 ukončil studia na pražské univerzitě hodností mistra a byl ordinován na kněze. Od 1621 žil v exilu (Německo, Nizozemí, Anglie). Roku 1628 se s povolením kurfiřta Johanna Georga usadil jako první správce české evangelické církve v Perně, kde také zemřel. Jeho literární činnost zahrnovala vedle modliteb, pohřebních kázání a duchovních písní i bojovné polemiky, namířené proti samostatnosti jednoty bratrské a hájící sjednocení českých nekatolíků pod luteránským vedením.

Vlastní tvorbu vydával v tiskárně, kterou 1630 zakoupil od Kryštofa MeganderaDrážďanech a převezl do Perna, kde se řemeslo prozatím neuchytilo. Proti staršímu názoru, že Martinius perenskou dílnu provozoval již roku 1629, svědčí druhé vydání Evangelitské ruční knížky Matthiase Hoë von Hoënegg (Dresden 1630), na jejíž titulní straně je vytištěno Meganderovo jméno jakožto vydavatele vlastnícího tiskárnu tou dobou ještě v Drážďanech. Poněvadž počáteční produkce Martiniovy perenské dílny se dnes buď nedochovala (Symbolum neb Vyznání sv. Athanasia a Samuel Martinius z Dražova Modlitby, též přemyšlování svatá), anebo v impresech postrádá dataci (Samuel Martinius z Dražova Enchiridion precum sacrarum. Ruční knížka modliteb), lze vročení 1629, doplňované staršími bibliografy arciže s otazníkem, zpochybnit.

Za prokázané tiskařské prvotiny Martinia z Dražova je tak nutno považovat důležité věroučné texty, např. augsburské Confessio aneb Vyznání víry svaté křesťanské (Pirna 1630), Confessio Bohemica, totiž Vyznání víry svaté křesťanské (Pirna 1630) či Harmonia confessionum Bohemicae et Augustanae, to jest Světlé a patrné … provedení, že konfesí česká jest pravá augšpurská od českého exulanta Matěje Crocina (Pirna 1631) aj. Martinius se v době saského vpádu koncem roku 1631 vrátil do Prahy a když po pěti měsících utíkal zpět, měl sebou, jak lze stopovat na další knihtiskařské činnosti, část typografického materiálu po Pavlu Sessiovi. S tímto sazečským materiálem pracoval ještě 1632 a možná i 1635. Dnešní povědomí o jeho tiskařských aktivitách po návratu z Prahy je totiž slabší: Philipp Nicolai Historie království Kristova (Pirna 1632, „vytlačená s povolením konzistoře drážďanské v impresí M. Samuele Martiniusa z Dražova“) a Samuel Martinius z Dražova Palma vždycky se zelenající (Pirna 1635, „vůbec vydaná od M. Samuele Martiniusa z Dražova“).

Lze však soudit, že Martinius výkonným tiskařem nebyl a že k práci najal bývalého Meganderova tiskaře Jana Ctibora Kbelského, jehož jméno se však v perenských tiscích objevuje mezi 1631-1632 zcela samostatně a bez připomenutí Martiniovy vlastnické svrchovanosti (v letech 1634-1639, tedy do roku Martiniova úmrtí, pak pokračují ještě Ctiborovi dědicové). Ačkoli prozatím nelze zodpovědět, zda v Perně fungovala jediná česká dílna, anebo tiskárny dvě, starší názor, že Martinius 1632 tiskárnu Ctiborovi prodal, nelze zatím ani potvrdit, ani vyvrátit. Signetem tiskárny byl oválný štoček Michaela Peterleho ml. s hořící svící na stole doplněný devízou „Luceat lux vestra coram hominibus“.

Celková produkce tiskárny je dnes doložena pětadvaceti jazykově českými tisky (jinojazyčná literatura zde patrně rozmnožována nebyla). Vedle Martiniovy vlastní literární tvorby jsou to i publikace dalších exulantů (Bartoloměj Martinovský, Tobiáš Adalbert Vodňanský, Viktorin Vrbenský). Část knihovědců, vycházejících z bibliografického údaje Komenského Epistoly ad Montanum (Amsterdam 1661), předpokládá, že u Martinia mohlo vzniknout také první vydání Komenského Labyrintu. Bylo-li však Martiniovi jméno autora anonymně sepsaného Labyrintu známo, pak s ohledem na opoziční vztah tiskárny ke Komenskému může být pravděpodobnějším původcem lešenská Tiskárna bratrská, s jejíž typografií se Labyrint světa a lusthauz srdce (Leszno? 1631) shoduje ostatně více nežli s edicemi perenskými.


Lit.: BERÁNEK, K.: Z dějin Akademické tiskárny v Praze. Acta Universitatis Carolinae, HUCP 6/2. Praha 1965; BOBKOVÁ, L.: Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Documenta Pragensia monographia 8. Praha 1999; REZEK, A.: Drobné příspěvky k českým dějinám v XVII. století. 1. Osudy exulantů v Perně r. 1639. Časopis Českého muzea 65, 1891, s. 402-426; VELKOBORSKÝ, J. P.: Samuel Martinius z Dražova. Se zvláštním zřetelem k jeho tiskařské činnosti. Praha 1959 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); VOLF, J.: Z dějin českých exulantů v saském Perně. Naše zahraničí 4, 1923, s. 8-12, 49-54, 105-111 a 165-172; WINTER, E.: Die tschechische und slowakische Emigration in Deutschland im 17. und 18. Jahrhundert. Berlin 1955.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 381-382; HEJNIC-MARTÍNEK 3. 270-274 = HEJNIC, J. – MARTÍNEK, J.: Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-6. Praha 1966-2011.; CHYBA 181 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 2. 12-17 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 3/I. 131-132. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.