Sborník

Z Encyklopedie knihy

Sborník (angl. collective work nebo composite work, fr. ouvrage collectif, něm. Sammelwerk) 1. publikace vzniklá spojením autorsky různorodých, žánrově i obsahově však příbuzných a rozsahem zpravidla nevelkých literárních děl. Autoři bývali uvedeni buď u každého dílka zvlášť, anebo ke zvýšení atraktivity pohromadě již na společném titulním listu. Ten býval ještě na počátku 16. století často uvozován frází „In hoc opere contenta …“. Doklady tohoto vydavatelského postupu lze nalézt ve věcném, naukovém i krásném písemnictví, např. z němčiny přeložená Kniha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných těhotných žen a porodných bab Ruoženná zahrádka, doktor Eucharius Reslin, … Lékařství ženská, doktor Jan Kúba. O tajnostech ženských, Albertus Veliký. O nebezpečných případnostech těhotných žen, Ludvík Bonatiolus. O chování dětí, doktor Bartoloměj Merlinger (Olomouc 1558). Z bibliografického hlediska se tyto sborníky pojímají jako anonymy s příslušným počtem jmenných odkazů. U projevů humanistického básnictví je však stanoven postup odlišný. Vznikly-li sborníky spojením příležitostných skladeb věnovaných jediné osobě, volí se pro záhlaví jméno adresáta, a jsou-li skladby připsány několika autory různým adresátům, je užito umělé záhlaví „Carmina gratulatoria“. Tyto sborníky však nelze zaměňovat s označením farrago a sbírka. Od 17. století se pro beletristické sborníky vžilo nadnárodní pojmenování almanach.

2. Součást umělých názvů zavedených staršími literárními historiky pro pojmenování většinou unikátních exemplářů jazykově českých rukopisů. Termín sborník zde vlastně nahrazuje latinský ekvivalent kodex (Sborník Bavorovského, Klementinský, Krumlovský, Leningradský, Neuberkův, Pinvičkův). Některé mladší „sborníky“ vzniklé opisem starého tisku jsou jedinými doklady existence tištěného vydání, např. Sborník jablonecký z Knihovny Národního muzea (opisy knížek lidového čtení, mimo jiné z dílny Matouše Březiny), Sborníky Evermoda Jiřího Košetického chované Strahovskou knihovnou (opisy časových drobných tisků), Sborník Josefa Bláhy z petrohradské Knihovny Saltykova-Ščedrina (opisy předbělohorských veršovaných skladeb). Pojem se zřídka ustálil také jako synonymní označení exemplářem doloženého vydání, např. svod starších a humanistických bajek Ezopa mudrce život s fabulemi anebo s básněmi jeho (Prostějov 1557) je v odborné literatuře nazýván též Sborníkem prostějovským. Známý strahovský konvolut humanistických jednolistů dostal pojmenování Sborník Dobřenského (někdy též Kodex Dobřenského) dle svého pořadatele Václava Dobřenského z Černého Mostu (před 1530-1595).


Lit.: MARTÍNEK, J.: Ke studiu pozdních humanistických tisků. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 59-70; MARTÍNEK, J.: O povaze a dochování našeho latinského písemnictví z období humanismu. Listy filologické 1, 1960, s. 128-134 a 2, 1960, s. 269-274; MARTÍNEK, J.: O významu a potřebě zpracování příležitostného latinského básnictví z období humanismu. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 279-289; MARTÍNEK, J.: Vnitřní členění humanistických spisů. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 23-38; PODLAHA, Ant.: Rukopisný sborník E. J. Košetického. Sborník historického kroužku Vlast 2-25, 1901-1924 (pass.); ŠIMÁK, J. V.: Dva příspěvky knihopisné. 1. Rukopisný sborník jablonecký. Časopis Českého muzea 90, 1916, s. 174-175.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.