Slabikář

Z Encyklopedie knihy

Slabikář (z řec. syllabē = složení, lat. syllaba = slabika, angl. primer, fr. abécédaire, něm. Fibel) základní učebnice pro výuku čtení koncipovaná jako soubor slabikovacích schémat (např. Ab eb ib íb yb ob ub) a základních věroučných textů plnících zároveň i role katechetické (Otčenáš, Zdrávas, Věřím, Desatero). Některé slabikáře obsahovaly též písně a drobné výňatky z Bible. Před nebo za slabikovacími schématy se nacházela vlastní abeceda. V několika českých nekatolických vydáních je nadepsána „Mistr Jan Hus složil“. Součástí slabikářů 16. století se stával také cisioján, sloužící jednak jako pomůcka ke čtení a jednak vštěpující žákům základní povědomí o církevních svátcích. Některé učebnice obsahovaly i předtištěné návody k výuce psaní.

Slabikář s portréty světců (Praha ca 1750–1758). Syllabikář český, z kterýhožto dítky učiti se mají (Praha, František Hynek Kirchner ca 1750–1758). Fol. A1b–A2a se slabikovacími schématy a obrázkovým doprovodem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 5.

Slabikáře tvoří nejstarší vrstvu dětské literatury učebnicového typu. Předpokládá se, že zprvu byly tištěny v podobě dnes nedochovaných spotřebních jednolistů. Výroba „lístkových“ učebnic pokračovala pochopitelně i později (u nás však máme k dispozici jen několik českých unikátů až ze 17. století). K raným německým autorům knižních slabikářů patří Valentin Ickelsamer, který sestavil Die rechte Weis auf kürtz ist lesen zu lernen (Erfurt 1527) a Die teütsche Grammatica (Nürnberg 1534). Latinské verze se nazývaly mimo jiné ABC, alphabetum, elementa, v Čechách bylo užíváno i označení Abecedář. Obrazovým atributem býval kohout stojící na jedné noze před rozevřenou knihou. Titulní dřevořez s kohoutem symbolizoval píli a časné vstávání. Od 18. století byla některá vydání pořízena z pochopitelných důvodů na tužším papíru: buď šlo o kartón, nebo se užila makulatura lepená k sobě už dříve potištěnými stranami.

K raným českým učebnicím čtení, psaní a počítání patří Optátův Isagogicon, jenž jest první uvedení každému počínajícímu se učiti (Náměšť/O. 1535). Nejstarším specializovaným slabikářem je Güntherův unikátně zachovaný Slabikář český a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají (Prostějov 1547). Autorem latinské Elementarius libellus (Praha 1550) byl Matouš Kolín z Chotěřiny, známý též jako editor přehledných donátů. Učebnicí čtení byl také Güntherův patisk anonymních Element latinae ac boiemicae linguae (Olomouc 1555), které dříve pod zavádějícím názvem Preces latině česky a jiní náboženství počátkové, kterýmiž křesťanské dítky z mládí hned učeny býti mají (Praha 1549-1550?) vytiskl Jan Kantor Had. Pro povzbuzení náboženské úcty vycházely v 18. století slabikáře dedikované sv. Anně a sv. Janu Nepomuckému (a to ještě před jeho svatořečením). Některé učebnice této doby nazývané Abeceda svatých se skládaly z nápovědních portrétů, sloužících k lepšímu zapamatování abecedy (např. A Alžběta, B Bartoloměj, C Cyriak, D David atd.). Takto ilustrované slabikáře lze označit za předchůdce obrazových knih pro děti (angl. picture-ABC nebo picture primer, fr. abécédaire illustré, něm. Bilderfibel).


Bibl.: LINDEN, J. ter-VRIES, A. de-WELSINK, D. (edd.): A is een aapje. Opstellen over abs-boeken van de viiftiende eeuw tot heden. Amsterdam 1995.

Lit.: ALT, R.: Bilderatlas zur Schul- und Erziehungsgeschichte. Berlin 1966; KUBÁLEK, J.: Dva nejstarší slovanské slabikáře. Pedagogika 2, 1952, s. 250-251; KUBÁLEK, J. (ed.): Slabikář český a jiných náboženství počátkové. Prostějov 1947; KUBÁLEK, J.-HENDRICH, J.-ŠIMEK, Fr.: Naše slabikáře. Praha 1929; VOIT, P.: Dosud neznámý latinsko-český slabikář z poloviny 16. století. Listy filologické 109, 1986, s. 24-29; VONDRÁČEK, R.: Obrazní kniha a knižní ilustrace 1. poloviny 19. století. Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 61-64.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.