Slepotiskové nářadí: Porovnání verzí

Verze z 1. 12. 2020, 11:01

Základními kusy knihařského nářadí pro zhotovování slepotiskové a zlacené výzdoby jsou kolek (též tlačítko), váleček (též rolna), plotna, linkovátko, kolečko či fileta. Nahřáté kovové nářadí bylo do zvlhčeného usňového pokryvu vtlačováno ručně, v případě rozměrnějších ploten za pomoci knihařského lisu. Knihvazači si je nezhotovovali sami, ale kupovali od specializovaných kovorytců. Nářadí často ani nepocházelo z města, kde působila dílna, ale bylo dováženo ze specializovaných center jeho výroby. Ve vybavení dílny někdy zůstávalo i po více generací. Při slepotisku se užívalo nářadí s negativně vyrytým obrazem, které potom vytvářelo v usni vystupující reliéf, pro zlacení bylo naopak užíváno nářadí s pozitivně vyrytým obrazem, aby otisk byl vhloubený a zlacení se neotíralo.

Lit.: BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912, s. 172–177; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 59–61; MAZAL, O.: Einbandkunde. Die Geschichte des Bucheinbandes. Wiesbaden 1997, passim; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 65.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 Základními kusy [[Knihařské nářadí|knihařského nářadí]] pro zhotovování [[Slepotisk (rukopisná kniha)|slepotiskové]] a [[Zlacení knižních vazeb (rukopisná kniha)|zlacené výzdoby]] jsou [[Kolek (rukopisná kniha)|kolek (též tlačítko)]], [[Váleček (rukopisná kniha)|váleček (též rolna)]], [[Plotna (rukopisná kniha)|plotna]], [[Linkovátko (rukopisná kniha)|linkovátko]], [[Kolečko (rukopisná kniha)|kolečko]] či [[Fileta (rukopisná kniha)|fileta]]. Nahřáté kovové nářadí bylo do zvlhčeného [[Usňový pokryv|usňového pokryvu]] vtlačováno ručně, v případě rozměrnějších ploten za pomoci knihařského lisu. [[Knihvazač (rukopisná kniha)|Knihvazači]] si je nezhotovovali sami, ale kupovali od specializovaných kovorytců. Nářadí často ani nepocházelo z města, kde působila dílna, ale bylo dováženo ze specializovaných center jeho výroby. Ve vybavení dílny někdy zůstávalo i po více generací. Při slepotisku se užívalo nářadí s negativně vyrytým obrazem, které potom vytvářelo v usni vystupující reliéf, pro zlacení bylo naopak užíváno nářadí s pozitivně vyrytým obrazem, aby otisk byl vhloubený a zlacení se neotíralo.
-Lit.: BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912, s. 172–177; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 59–61; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 65.
+Lit.: BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912, s. 172–177; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 59–61; MAZAL, O.: Einbandkunde. Die Geschichte des Bucheinbandes. Wiesbaden 1997, passim; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 65.
 [[Kategorie:Rukopisná kniha]]
 [[Kategorie:Knižní vazba]]