Snář

Z Encyklopedie knihy

Snář (angl. dream-book, fr. clef des songes, něm. Traumbuch) veršovaná či prozaická příručka s výklady snů existující ve všech kulturních sférách počínaje starověkem. Výklady typu „Umírati se viděti, těžký svízel“ byly na závěr příhodně doplněny planetářem, ba i minucí. Tištěná podoba orientovaná k nejširším vrstvám čtenářů se stala součástí knížek lidového čtení a jako taková do dnešních dob přečkala minimálně. Pokus o vědecký výklad snů podal Girolamo Cardano v díle Somniorum synesiorum omnis generis insomnia explicantes libri IIII. (Basel 1562), které bylo zakrátko překládáno i do národních jazyků, kupř. jako Traumbuch Cardani (Basel 1563).

Nejstarší jazykově český Snář. Sedm planet, kterú hodinu, která panuje. Východ Slunce a poledne, v kolik hodin. Kdy platný a neplatný sen. … Krev púštěti, kdy dobré … tuto najdeš (Praha 1516) vytiskl bez uvedení autora Mikuláš Konáč z Hodiškova. Naučení Vavřince z Březové, sepsané počátkem 15. století pro Václava IV., k tisku pod názvem Snář velmi pěkný edičně připravil Václav Hájek z Libočan (Praha 1550?). Kniha je však dnes zachována jen jednou tiskařskou složkou o osmi listech. Hájkova edice tohoto Snáře byla opakována přinejmenším ještě v letech 1581 (Praha), 1614 (Olomouc) a 1650 (Levoča).

V novějších dobách byly snáře účinnými pomocníky lidových loterií, jak dosvědčuje anonymní brožura kolportovaná krátce po prvním tahu ve Vídni 1725 Větší vejklad o důmělém zdání snův, skrze jeden každý buď sám sobě, anebo jinému vyložiti může, jakož i numera, které dle vyznamenání snů do loterie se sázeti můžou. Všem milovníkům hry loterie vydaný (ca 1725). Titul české brožury se nápadně shoduje s německým nedatovaným vydáním Ganz neu aufgelegtes Traumbüchlein, daraus ein jeder Lotto spielender Liebhaber seine Träume untersuchen, und in der Lotterie sich glücklich machen kann (Frankfurt/M.).

V podobě obrazových knih se snáře u nás tiskly až od 18. století. Kuriozitou je např. dvojjazyčný překlad italského díla Francesca Manzoniho. Knížka obsahuje sice 16 mědirytů, ale chatrný pravopis prozradí, že vznikla buď v cizině, anebo v Čechách prací zahraničního sazeče: Neüverbessertes und auß dem italienischen in das Teütsche übersetzte Traumbüchlein … Nowje widana z wlazkiho do žezkiho prženezena (1751?).

Snářům příbuzné byly knížky o osudu (něm. Los). Snad nejstarší Losbuch (Basel ca 1485) s 53 zvířecími dřevořezy vytiskl basilejský Martin Flach, činný 1472-1487. Koncem 80. let vzniklo též několik odlišných verzí v Itálii. Česká zpracování látky o osudu, štěstí a neštěstí se nedochovala, ale víme o nich alespoň ze sekundárních pramenů. Předně jde o Knížky losní (Olomouc? 1565), které tiskl snad Jan Günther. Další titul sepsaný Jonasem Staudem nesl název Biblická losní knížka (Praha 1589). Obě práce byly přeloženy z němčiny.


Lit.: KOPECKÝ, M.: Milostné básně ze 16. století a jiné nálezy v brněnské Univerzitní knihovně. Listy filologické 84, 1961, s. 277-295; PRESSER, H. (ed.): Schicksalsbüchlein nach den Schriften der Weisen der hohen Kunst der Astronomie darin zu lesen vom natürlichen Einfluß der Gestirn und Planeten wie der Mensch unter ein bestimmtes Zeichen geboren. Mainz 1952; ROSENFELD, H.: Losbücher vom Ende des 15. Jahrhunderts. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel. Frankfurter Ausgabe 17, 1961, s. 2381-2386; VOULLIÉME, E. (ed.): Losbuch. Ein scherzhaftes Wahrsagebuch gedruckt von Martin Flach in Basel um 1485. Berlin 1923; ZÍBRT, Č.: Obrázkový snář česko-německý Fr. Manconi z r. 1751 pro sázení do loterie. Český lid 17, 1921, s. 289-295; ZÍBRT, Č.: Snář velmi pěkný. Podle úpravy Václava Hájka z Libočan. Praha 1908.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.