Středové kování
Společně s nárožním kováním se na gotických vazbách uplatňovalo i středové kování, které - jak již označení napovídá - bylo upevněno ve středu obou desek knižní vazby. Užívalo se jen na vazbách s dřevěnými deskami a v průběhu 16. století se postupně vytrácí. Na rozměrnějších svazcích s dřevěnými deskami bylo ovšem užíváno i později do 17. století. Nárožní i středové kování chránilo desky i jejich pokryv před poškozením. Vedle ochranné funkce ale záhy převzalo i funkci výzdobnou. Zprvu bývalo masivnější, odlévané z bronzu či mosazi. Mívalo nejčastěji kruhový tvar a bylo zdobeno florálními či zvířecími motivy. Odlévané středové kování se později užívalo zejména na objemnějších knihách. Kování pro méně náročné a menší rukopisy mělo lehčí podobu vystřihávanou z mosazného či měděného plechu. Základna měla nejčastěji tvar nakoso posazeného čtverce či tvar kosočtvercový. Byla zdobena výdutěmi, vykrajovanými okraji, rytím, tepáním, prosekáváním. Protože byla poměrně plochá a vyvyšovala knihu nad podložkou jen málo, vyrůstala z jejího prostředku zpravidla kbelíkovitá či knoflíkovitá pukla. Středové kování bývá k desce přichyceno hřebíčky. Materiálem i výzdobou zpravidla koresponduje s nárožnicemi. Perforované středové kování bývalo pro zvýraznění podkládáno barevným textilním, koženým či papírovým podkladem. Stávalo se součástí další (kupř. slepotiskové) výzdoby desek a plnilo vlastně funkci jakési středové dominanty. Podle stylu i techniky jeho výzdoby můžeme upřesňovat dataci vazeb. Knihvazači si kování sami nevyráběli, ale kupovali je od specializovaných pasířů, kovářů, odlévačů či jiných kovořemeslníků.
Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 40–42, 76–78, 103–110; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 95–97; SOJKOVÁ, K.: Kovové prvky v knižní vazbě. Terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Pardubice 2011, 53–59.
Autor hesla: Kamil.boldan