Starý zákon

Z Encyklopedie knihy

Starý zákon (angl. Old Testament, fr. Ancien Testament, něm. Altes Testament) hebrejská část Bible z 10./9. až 2. století př. Kr. členící se na tři skupiny. První skupinu tvoří 21 knih historických. Na počátku stojí pět knih Mojžíšových neboli Pentateuch: Genesis (Gn), Exodus (Ex), Leviticus (Lv), Numeri (Nu) a Deuteronomium (Dt). Pak následují knihy Jozue (Joz), Soudců (Sd), Rút (Rt) a čtyři knihy Královské, které se v hebrejských biblích pojímají jako dvě knihy Samuelovy (1, 2 S) a dvě Královské (1, 2 Kr). Po nich přicházejí dvě knihy Paralipomenon (1, 2 Pa) a dvě knihy Ezdrášovy (Ezd), z nichž druhá se pojmenovává též jako Nehemiášova (Neh). Nakonec jsou řazeny Tobiáš (Tob), Judit (Jud), Ester (Est) a dvě knihy Makabejské (1, 2 Mak). Do druhé skupiny Starého zákona patří 7 knih naučných. Jsou to Job (Jb), Žalmy (Ž), Přísloví (Př), Kazatel (Kaz), Píseň Šalomounova neboli Píseň Písní či Velepíseň (Pís), kniha Moudrosti (Mdr) a Ecclesiasticus neboli kniha Sirachova (Sir). Ve třetí skupině se nachází 17 knih prorockých čili Izaiáš (Iz), Jeremiáš (Jr) a Pláč Jeremiášův (Pl), Baruch (Bar), Ezechiel (Ez), Daniel (Da), Ozeáš (Oz), Joel (Jl), Ámos (Am), Abdiáš (Abd), Jonáš (Jon), Micheáš (Mi), Nahum (Na), Abakuk (Abk), Sofoniáš (Sf), Ageus (Ag), Zachariáš (Za) a Malachiáš (Mal).Nejstarší řecký překlad Starého zákona se nazývá Septuaginta (lat. sedmdesát, v odborné literatuře běžně zkracována LXX). Órigenova kriticky srovnávací hebrejsko-řecká verze z 3. století v šesti sloupcích se nazývá Hexapla. První překlad do latiny pochází z téže doby. Oproti početným tiskům Nového zákona, který přímo souvisel s liturgií, je frekvence starozákonních edicí mnohem nižší. Nejstarší obsahuje pouze část Starého zákona, totiž hebrejský žaltář (Bologna 1472). Samostatné kompletní vydání starozákonních textů bylo před rokem 1500 pořízeno jen sedmkrát, a to poprvé francouzsky snad v Lyonu (Guillaume Le Roy st. okolo 1473-1475). Také dalších pět vydání je francouzských a jedno vzniklo v holandštině (Delft 1477 u Jacoba Jacobszoona van der Meera). Vůbec první jazykově německý tisk se nazývá Das Allte Testament deütsch (Augsburg 1523). Překlad pořídil Martin Luther a vydání se ujal jeho exponent Silvan Otmar (na německy mluvících územích bylo toto vydání do roku 1600 zhruba devadesátkrát reeditováno).

Kompletní starozákonní text vyšel česky samostatně až v letech 1947-1951. Do té doby se objevil pouze Starý zákon respektive Pentateuch (Nürnberg 1541). Dle znění a s použitím ilustrací Bible české neboli Norimberské (Nürnberg 1540) ho přetiskl Jan Günther ještě před odchodem na Moravu. Nový překlad z hebrejštiny, který měl pořídit jazykově nadaný pražský měšťan Jan Vartovský z Varty (zemř. 1559), zůstal v rukopise, dnes nezvěstném.


Bibl.: DARLOW, T. H.-MOULE, H. F.: Historical catalogue of the printed editions of Holy Scripture in the Library of the British Museum and Foreign Bible Society. Vol. 1 (English), vol. 2 (Polyglots and languages other than English). London 1903-1911 (repr. London-New York 1968, Mansfield 1993); VOGEL, P. H.: Europäische Bibeldrucke des 15. und 16. Jhs. in den Volkssprachen. Ein Beitrag zur Bibliographie des Bibeldrucks. Bibliotheca bibliographica Aureliana 5. Baden-Baden 1962; VERNER, Fr.: Bibliografie českých překladů celé Bible i jejích částí. Praha 1987.

Lit.: KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; KYAS, Vl.: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997; MERELL, J.: Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Praha 1956; NOVOTNÝ, A.: Biblický slovník. Sv. 1-2. Praha 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.