Talmud

Z Encyklopedie knihy

Talmud (aram. učení, studium) základní kniha ústní tradice judaismu. Má podobu uceleného souboru pouček, norem a traktátů náboženské a právní povahy. Ačkoli po staletí platil přísný zákaz písemného záznamu rabínské tradice, z obav před římským útlakem bylo v prvních dvou stoletích hebrejsky sepsáno 63 traktátů o zemědělských zákonech, zákonech pro svaté dny, o manželském zákoně, o civilním a trestním právu, o obětech a chrámové službě, rituální čistotě apod. Tyto traktáty se nazývají Mišna (opakování, studium, výuka). Zhruba v letech 200-500 byl aramejsky zaznamenán podrobný komentář k Mišně označovaný jako Gemara (dokončení). Obě části byly spojeny ve dvou redakcích, jednak jako starší a méně objemný talmud jeruzalémský čili palestinský (2.-5. století) a jednak jako třikrát obsáhlejší a autoritativnější talmud babylónský (2.-6. století). Tiskem byly vydány na počátku 16. století v benátské dílně Daniela Bomberghena (též Bomberg 1483-1553, činný 1515-1549): Talmud Babylonicum (Venezia 1520-1522) a Talmud Hierosolymitanum (Venezia ca 1523).


Lit.: HELLER, M. J.: Printing the Talmud. A history of the individual treatises printed from 1700-1750. Leiden 1998.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.