Textura

Z Encyklopedie knihy

Textura Gutenbergovy Bible (Mainz 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý, detail z pravého sloupce na fol. 202a. Text Kristova podobenství o hostině (Mt 22, 1–5). Repro: Muzika 1963.

Textura (z lat. textere = tkát, textum = utkané, angl. black letter nebo gothic type, caractère gothique, něm. gotische Schrift nebo Textura) tiskové písmo vyvinuté z rané gotické minuskule západoevropských rukopisných liturgických knih 14. století (odtud též synonymní označení textury jako písma misálového). Vyznačovalo se monumentální dekorativností, pravidelným čtvercovým půdorysem a řádem vzbuzujícím iluzi tkaniny. Dvojitě ostře lomené tahy mají zvláště minuskulní písmena ,a‘ ,d‘ ,e‘. Charakteristickým rysem kolmých dříků malých písmen ,j‘ ,k‘ ,l‘ je zakončení v podobě malého kosočtverce. Tento hrotitý prvek monumentalizoval písmový obraz, a to tím spíše, že slabými tahy byly zpravidla přizdobovány pouze svislé dříky některých majuskul. U malých písmen výjimku tvoří jen spodní tah očka ,e‘ a vlasový předěl mezi horním a dolním bříškem ,a‘. Toto dolní bříško je přitom větší nežli horní (u rotundy naopak). Forma okrouhlého neboli obráceného ,r‘ se užívá tak jako v rotundě po kulatých literách (,fortuna‘) nebo po literách s bříškem (,impressor‘).

Textura je nejstarší gotická forma tiskového písma. Důsledně kopírovala středověké rukopisné předlohy a od dob Gutenbergova vystoupení se až do poloviny 16. století v německy mluvících zemích ani jinde nijak zvlášť nevyvíjela. Do Francie písmo uvedl Jean Dupré. Textura se zde pak udržela pro tisk latinských textů jen po druhou čtvrtinu 16. století. Nejstarší tiskovou texturu v Anglii vlastnil William Caxton, který ji stejně jako jeho následovníci užíval i pro tisk jazykově anglických textů. V Anglii se textura, nazývaná metaforicky „black letter“, udržela až do sklonku 17. století. Zrovna tak dlouho žila jako univerzální textové písmo v Nizozemí. Tady měla velmi dobrou výchozí pozici nejen ve formách rukopisných, ale i jako písmo deskotisků a blokových knih. Raná podoba nizozemské tiskové textury z konce 15. století se nazývá „Lettersnider“ dle svého tvůrce Henricka P. die Lettersnidera (činný v Antverpách asi od 80. let 15. století do 1501). Textura však postupně ztrácela na univerzálnosti a z textového písma poklesla k roli vyznačovací. V některých zemích nezdomácněla nikdy (např. Itálie). Oživení textury převážně jen pro akcidenční cíle vyvolaly romantizující tendence anglického a německého knihtisku 18. a 19. století.Ve srovnání s Polskem, kam toto písmo uvedl už Tiskař Sermones papeže Lva I. ca 1473/74, se textura v Čechách všeobecně také neuplatnila. Nejstarší užití asi v létech 1476-1479 spadá do dílny anonymního plzeňského Tiskaře Arnoštových Statut, který ji užil dvakrát. Starší, texturou per extensum sázené dílo se nazývá Agenda Pragensis (Plzeň ca 1476-1479) a evidentně mladší Missale Pragense (Plzeň? 1479) má texturu jen v trojlistovém kalendáři. Plzeňská textura se vyznačuje pilovitým (lomeným) okrajem svislé linie majuskul. Tento kresebný rys nebyl během 70. let u německé textury ještě rozšířen, ale lze ho jako ojedinělý přece jen vystopovat v dílně Albrechta Pfistera. Tato spojitost dovolila Pravoslavu Kneidlovi (1976) formulovat hypotézu o vazbě Tiskaře Arnoštových Statut na bamberského Pfistera jakožto žáka a učitele.

Slohově čistší podobu závislou na dolnoněmecké textuře vlastnil Konrad Baumgarten. Zajímavého estetického účinu dosáhl pomocí nadpisové textury Alexandr Oujezdecký v Brikcího publikaci Práva městská (Litomyšl 1536). Jako nadpisové písmo texturu užívala ještě ve 40. letech Tiskárna severinsko-kosořská, např. Brikcí z Licka Sentencie philozophice de regimine et judiciis hominum. Naučení mudrcuov o spravování a soudech lidských (Praha 1540) a o dvě desetiletí později i Tiskárna bratrská, např. v kancionálech Písně duchovní evangelistské (Ivančice 1562-1564 a 1576). Jak lze zjistit probírkou strahovského konvolutu sběratele Václava Dobřenského, ještě během 70. let 16. století sázel nápadnou nadpisovou texturou některé jednolistové novoročenky Jiří Černý z Černého Mostu. Zaleželá textura tu dobře plnila funkce „akcidenčního“ písma.



Lit.: CROUS, E.-KIRCHNER, J.: Die gotischen Schriftarten. Leipzig 1928 (repr. 1970); HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997; HURM, O.: Zusammenhänge zwischen gotischer Textur und gotischer Choralschrift. Gutenberg-Jahrbuch 1973, s. 37-43; JUDA, M.: Pismo drukowane w Polsce XV-XVIII wieku. Lublin 2001; KAISER, Vl.: Klasifikace tiskového písma z hlediska pomocných věd historických. Sborník archivních prací 32, 2, 1982, s. 446-479; KNEIDL, P.: Kronika trojánská a nejstarší prvotisky vytištěné v Čechách. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 11. Praha 1976, s. 160-188; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; PLATA, W. (ed.): Buch und Schrift. Schätze der Typographie. Gebrochene Schriften. Gotisch, Schwabacher und Fraktur im deutschen Sprachgebiet in der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts. Frankfurt/M. 1968; RODENBERG, J.: Albrecht Dürers „Textur“ und die islamischen Kalligraphensysteme des Mittelalters. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 412-426; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.