Theatrum

Hollarův lept oděvů anglických žen (London, patisk po 1800). Hollar, Václav: Theatrum mulierum sive Varietas atque differentia habituum foeminei sexus (London, Henry Overton post 1800). Tabule 11–12 s patiskem původních desek pro první vydání (London 1643).

Theatrum (z řec. theaō = dívám se, lat. theatrum = divadlo) metaforické označení naukové, věcné i krásné prózy inspirované středověkým speculem a obrazem světa předváděného na barokního jevištích (Theatrum mundi). První theatra jakožto kaleidoskopy lidské činnosti a zrcadla morálky i pomíjivosti vznikala již po polovině 16. století, např. Theatrum vitae humanae (Frankfurt/M. 1565), Sigmund Feyerabend Theatrum diabolorum (Frankfurt/M. 1575), Giovanni Botero Theatrum principium orbis universi (Köln/R. 1596).

Z typologického hlediska se označení uplatňovalo především u výtvarně pojatých publikací, alb a obrazových knih. Do této skupiny patří Richard Verstegan s dílem Theatre des cruautez des hereticques de nostre temps (Antwerpen 1588). Obsahovalo 29 půlstranných mědirytů přibližujících pronásledování katolíků. Dále přicházejí kupříkladu Jean Jacques Boissard, autor objemného díla s emblémy Theatrum vitae humanae (Metz ca 1590), Egidius Sadeler ml. jako ilustrátor anonymního souboru bajek Theatrum morum. Artliche Gesprach der Thier mit wahren Historien zu Lehr (Praha 1608), Václav Hollar s knižním cyklem kostýmů Theatrum mulierum sive Varietas atque differentia habituum foeminei sexus (London 1643) a konečně Paul Freher s cyklem Theatrum virorum eruditione clarorum (Nürnberg 1688), do něhož bylo pojato 1.312 portrétních mědirytů.

Označení theatrum je užíváno také jako synonymum atlasu, např. Abraham Ortelius Theatrum orbis terrarum (Antwerpen 1570) nebo Stanisław Lubienický Theatrum cometicum duabus partibus constans (Amsterdam 1666-1668 ve dvou dílech). Jinou skupinu tvoří nauková próza s bohatým ilustračním doprovodem. Větší počet dokladů najdeme v oblasti mechaniky, např. Jacques Besson Theatrum instrumentorum et machinarum (Lyon 1578), Georg Andreas Böckler Theatrum machinarum novum, das ist Neuvermehrter Schauplatz der mechanischen Künsten (Nürnberg 1661). Snad největší počet těchto ilustrovaných „divadel“ vyprodukoval Jakob Leupold v třináctidílném kompletu Theatrum machinarum generale oder Schauplatz des Grundes mechanischer Wissenschaften (Leipzig 1724-1739). Monumentem tohoto žánru je však Theatrum Europaeum (Frankfurt/M. 1635-1738), vycházející díky třem generacím rodiny Merianů. Jednadvacet foliových svazků doplněných asi 1.000 celostrannými a rozkládacími přílohami (ca 680 vedut a plánů, 320 portrétů) a asi 350 ilustracemi v textu reprezentuje ani ne tak textem jako obrazem „divadlo“ evropských politických událostí z let 1617-1718.

Pronásledování katolíků ve Versteganově Theatru (Antwerpen 1588). Verstegan, Richard: Theatre des cruautez des hereticques de nostre temps (Antwerpen, Adrien Hubert 1588). Pag. 85 s vyobrazením persekuce v Anglii. Za kreslíře leptaného cyklu bývá považován Johann Wierix. Antikvariát Meissner (Praha).
Frontispis fratera Dominika pro Pfalzovo Theatrum (Praha 1691). Pfalz z Ostryc, Kristián August: Theatrum gloriae, das ist Schauplatz der Ehren (Praha, Jiří Laboun st. 1691). Frontispis (pod nebesy s českými patrony u úpatí Hradčan fiktivní bitva mezi křesťany a Turky sledovaná klečícím arcidiakonem svatovítské kapituly Pfalzem). Signatura kreslíře a rytce Dominika v pravém spodním rohu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BP IV 2.

Česká literární produkce tohoto typu vznikala později nežli v cizině a byla úzce orientována spíše jen k mravněvýchovnému působení. Výtvarná symbolika se omezila jen na plochu titulních stran anebo na námětově disparátní frontispisy. Pesimisticky laděnou předlohu Pierra Boaistuaua de Launai přeložil Nathanael Vodňanský z Uračova jako Theatrum mundi minoris. Široký plac neb Zrcadlo světa (Praha 1605). Dvě relativně původní práce vyšly z pera Matouše Konečného Theatrum mundi aneb Kniha o skutku všeho světa stvoření podle Písem svatých (Praha 1615-1616) a Theatrum divinum, to jest Divadlo boží (Praha 1616). Do češtiny bylo přeloženo též Theatrum aneb Divadlo božího řízení Jeremiase Drechsela (Praha 1673). Sbírku kázání pod názvem Theatrum gloriae, das ist Schauplatz der Ehren (Praha 1691) připravil Kristián August Pfalz z Ostryc. Naukové písemnictví realizující se tímto žánrem reprezentuje raná příručka soudního lékařství Theatrum medico juridicum Jana Františka Löwa z Ehrenfeldu (Nürnberg 1725). Komenského encyklopedie o 28 knihách „Theatrum universitatis rerum“ zaležela od roku 1656 v rukopisu a byla tištěna až v Praze 1897.

Lit.: BACHMANN, Fr.: Die alten Städtebilder. Ein Verzeichnis der graphischen Ortsansichten von Schedel bis Merian. Leipzig 1939 (repr. Stuttgart 1965); BAUR-HEINHOLD, M.: Theater des Barocks. München 1967; HOCKE, G. R.: Die Welt als Labyrinth. Hamburg 1961.