Titulní mědiryt

Z Encyklopedie knihy

Verze z 10. 12. 2018, 23:47, kterou vytvořil Jan Rozehnal (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „== Literatura ==“ textem „“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Sadelerův titulní mědiryt (Frankfurt/M. 1652). Typotius, Jakob – Boetius de Boodt, Anselm: Symbola divina & humana pontificum, imperatorum, regum (Frankfurt/M., Johann Gottfried Schönwetter 1652). První díl třetího vydání. Celorytá alegorická titulní strana s architektonickou bordurou doplněnou křesťanskými Ctnostmi (nahoře a dole Láska k Bohu a Víra) a personifikací papežského i panovnického úřadu. Deska rytá Egidiem Sadelerem ml. byla převzata z prvního vydání (Praha 1601–1603). Frankfurtské impresum vespod je dotištěno aktuálně. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AY XII 29.

Titulní mědiryt estetický a informační fenomén titulní strany, pro jehož označení jednoslovné cizojazyčné ekvivalenty neexistují (angl. engraved title page, fr. titre gravé a něm. Kupfertitel znamenají u nás zároveň totéž co rytá titulní strana, kdežto něm. výraz Titelkupfer se vztahuje spíše k frontispisu). Na rozdíl od sazby, která byla reprodukována tiskem z výšky, mědiryt vzniká tiskem z hloubky. Ačkoli problémy dvoufázové technologie vyřešil při zasazování rytých ilustrací do textu díla už v 70. a 80. letech anglický, italský, německý a francouzský knihtisk, na titulní stranu, kde by obraz vlastně prostředkoval první kontakt čtenáře s celou publikací, mědiryt pronikal pomaleji nežli dřevořez.

O připojení ryté ilustrace před dílo, pokud víme, se pokusil florentský tiskař Franceso Bonaccorsi (činný 1483-1498), když ve funkci titulního listu nechal k některým exemplářům díla Compendium revelationum Hieronyma Savonaroly (Firenze 1495) přivázat volnou rytinu mariánské koruny. Další velmi raná ilustrace, pořízená rytcem Marcantoniem Raimondim (ca 1480-1534), přichází na titulní straně knihy Dialogus …, in quo precipue tractat … De amicitia vera … introducuntur (Roma 1517), kterou napsal Amadeo Berruto a vytiskl v Římě usazený Gabriele da Bologna (činný 1516-1521). Ilustrace je otištěna pod sázeným věcným názvem a zobrazuje spisovatele hovořícího s personifikovanou Spravedlností, Přátelstvím a andělem. V Čechách se fenomén titulního mědirytu vyskytl zřejmě poprvé díky Erasmu Hornickovi, který pro tiskárnu Jiřího Černého z Černého Mostu ilustroval soubor emblemat Juana de Borji Empresas morales (Praha 1581). Hornick zasadil na titulní stranu výpravně rytou borduru s náznakem portálu a středovou kartuší, nesoucí sázený text.

Dvoufázový tisk titulní strany byl zjednodušen na jednofázový teprve tehdy, když klasickou sazbu nahradil text rytý antikvou, humanistickou kurzivou a polokurzivou (angl. engraved title, fr. titre gravé, něm. gestochener Titel nebo Kupfertitel). Jeden z nejstarších celostranných mědirytových titulů obsahuje Compendiosa totius anatomiae delineatio (London 1545). Autorem i ilustrátorem této učebnice, tištěné Johnem Herfordem (1534-1539 Saint Albans a 1542-1550 Londýn), byl rytec a tiskař francouzského původu Thomas Geminus (ca 1500-1570). Za základ zvolil basilejské vydání Vesaliovy Anatomie 1543, kterou provázely obrazy Jana Stephana van Calcar (1499-1546/50). Novum londýnské edice představuje právě celomědirytový titul navržený snad flámským malířem a kreslířem Pieterem Coeckem van Aelst (1502-1550). Dominantu bordury tvoří královský znak zasazený do architektonické kompozice, v jejíž spodní části je umístěn rytý titulní text. Topos hlubokého, perspektivně pojatého portálu pak mědirytový titul ovládl nadlouho. Významnou roli v jeho prosazení sehrály italské tiskárny, např. Aenea Vico Augustarum imagines (Venezia 1558) či Marco Benavides Illustrium iureconsultum imagines (Roma 1566). Nizozemský knihtisk výrazně reprezentuje Hubert Goltzius s dílem C. Julius Caesar sive Historiae imperatorum caesarumque Romanorum (Brugge 1563). Měřítko nadnárodní typografie vytvářela též produkce Plantinovy a později navazující Moretovy dílny, kterou v první polovině 17. století k uměleckým výšinám pozvedly Rubensovy kresebné návrhy. Do Německa rytou titulní stranu uvedl u příležitosti šestidílného projektu Civitates orbis terrarum (Köln/R. 1572-1618) Nizozemec Franz Hogenberg.

V Čechách zaznamenala titulní strana s rytým obrazem i rytým textem určité opoždění. Snad to souviselo se slabší domácí písmařskou tradicí a zcela určitě s pomalým prosazováním knižního mědirytu jako takového, který tištěné zboží prodražoval. Nejstarší projevy jsou tudíž spjaty s jazykově nečeskými bohemiky rudolfínského okruhu. U německé příručky Gabriela Krammera Architectura von den fünf Seülen sambt iren Ornamenten und Zierden (Praha 1606), kterou dle kolínské edice Johanna Bussemachera ilustroval a vydal Marcus Sadeler, je vstupní portálová bordura v souladu s prvním vydáním (Köln/R. 1600) pokryta antikvovým textem. Titulní strana Theatrum morum. Artliche Gesprach der Thier mit wahren Historien zu Lehr (Praha 1608), řešená Egidiem Sadelerem ml. do dvou podélných významových plánů, má text rytý jak antikvou, tak novogotickým frakturschriftem. Většina jazykově českých publikací vybavených rytou bordurou užila pro reprodukci titulního textu sazbu. Ta mohla být ozvláštněna nanejvýše stylově sice zaleželým, ale levnějším xylografovaným nadpisem, např. Kancionál anebo Zpěvové církve evangelistské staří i noví (Praha 1620) vzniklý spoluprací tiskaře Daniela Carolida z Karlsperka a rytce Petera Rollose st. Mezi jazykově českými novinovými letáky, které byly z technologických a finančních důvodů standardně vybavovány titulními dřevořezy, přinesla jednu z výjimek Goliášem tištěná Sumovní zpráva o ctnostech, svátosti života i zázracích s. Tomáše Villanovanského (Praha 1659), jejíž opět sázený titul doplňuje ilustrační rytina fratera Constantina.

Koncem 16. století se objevují první snahy o rozrušení portálové dekorační bordury formou několika ilustračních miniatur. Tento umělecký postup vidíme kupříkladu na Boissardově emblematickém díle Theatrum vitae humanae (Metz ca 1590). Textové rytiny včetně čtyř titulních výjevů z lidského života mezi kolébkou a hrobem zhotovili synové Theodora de Bry. Patrně jimi se inspirovala dílna Samuela Adama z Veleslavína, když středové titulní pole spisu Theatrum divinum, to jest Divadlo boží od Matouše Konečného (Praha 1616) obklopila osmi ilustračními medailony s tematikou Stvoření světa. V této době už proces osamostatňování vstupních ilustrací ústil ve vznik nového, formou i obsahem barokního knižního prvku, totiž frontispisu. Ačkoli jako pandán dražšího frontispisu převládla levnější typografická titulní strana, neznamená to, že mědiryt zmizel z titulu úplně. Jak vidíme kupříkladu na básnické sbírce Paula Fleminga Teütsche Poemata (Lübeck 1646), kterou doprovází jednak rytý portrét autora na frontispisu a jednak celostranný satirický mědiryt ve funkci titulní strany, umělecky ambiciózní a ekonomicky dobře zajištěné zahraniční tiskárny obrazovým doprovodem šetřit nemusely. To platí i během 18. století o symbióze frontispisu s titulní rytinou, která měla převážně podobu rokokové či klasicistně uměřené drobnokresebně provedené ilustrační viněty.


Lit.: BIALOSTOCKI, J.: Stil und Ikonographie. Studien und Kunstwissenschaft. Dresden 1966; DONAT, D.: Zu Buchtiteln und Titelblättern der Barockzeit. In: Orbis scriptus. D. Tschižewskij zum 70. Geburtstag (hrsg. von D. Gerhardt). München 1966, s. 163-167; HOFER, Ph.: Baroque book illustration. Cambridge 1951; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; JOHNSON, A. F.: A catalogue of engraved and etched English title-pages. Oxford 1934; JOHNSON, A. F.: A catalogue of Italien engraved title-pages in the XVIth century. Supplement of bibliographical Society 1936, s. 1-27; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; RATH, E. von: Zur Entwicklung des Kupferstichtitels. Buch und Schrift 3, 1929, s. 51-56; SONDHEIM, M.: Das Titelblatt. Mainz 1927.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.