Typografická titulní strana

Z Encyklopedie knihy

Baskervillova typografie (Birmingham 1757). Vergilius, Publius Maro: Bucolica, Georgica et Aeneis (Birmingham, John Baskerville 1757). Titulní strana. Repro: Muzika 1963.

Typografická titulní strana (z něm. typographische Titelseite) způsob úpravy titulní strany nacházející dostatek uměleckého či vizuálního potenciálu v ukázněném výběru a rozvrhu tiskového písma. Dbáno je zejména na písmový řez a písmový stupeň i na střídání černé barvy s pasážemi červenými. Inspiračním zdrojem byly nápisy antických stavebních památek i písařská tradice humanistických rukopisů. Nesmí však zůstat bez povšimnutí, že absence výtvarných složek nenacházela oporu pouze v estetickém názoru tiskárny. Velmi často se o ni přičinil vnějškový podnět (žánr díla, přání nakladatele) anebo nedostatek knižního dekoru (lišta, rám, bordura), titulního dřevořezu a titulního mědirytu.

Nejúspěšněji se na čistě sázených titulních stranách dařilo konstrukčně jednoduché antikvě. Sazba řádků byla rozvrhována symetricky na osu a zkracována tak, aby tvořila buď trojúhelník (ztrácející se sazba), anebo pohár (po zúžující se sazbě následovaly opět rozšířené řádky, zpravidla impresum). Řádky leckdy imitovaly též obrys lidského těla (horní krátký se jménem autora naznačoval hlavu, název díla evokoval ramena apod.). Tuto bezpochyby sebevědomou formu typografie, která v knize přetrvává dodnes, zavedly na přelomu 15. a 16. století velké zahraniční tiskárny, např. Aldo Manuzio st. v díle Hypnerotomachia Poliphili od dominikána Francesca Colonny (Venezia 1499). K prvním tiskařům pracujícím s tímto typem titulní strany u jazykově nečeských bohemik patřili Jiří Melantrich z Aventinu st., Daniel Adam z Veleslavína a Jiří Černý z Černého Mostu.

Účelné principy renesanční typografie, která i nepotištěnou plochu pokládala za aktivní prvek grafického sdělení, mařily již od 20. let 16. století signety a viněty. Ty měly ráz všeobecně módního prvku a sazeči gotického a novogotického tiskového písma se jimi zbavovali strachu z nepotištěné plochy. Horror vacui počal poněkud mizet u titulních stran barokních tisků. Tehdy zde totiž přicházelo takové množství textových údajů, které dokázala věcně i zrakově prostředkovat jen esteticky pokleslá manifestace všech písmových zásob tiskárny. Ukázněnost při volbě písma typografického titulu osvědčil až puristický knihtisk 18. století, který v souzvuku s principy klasicistní architektury odmítl též obligátní spojení titulního textu s jakoukoli výtvarnou složkou (ornamentem či narativní ilustrací). V tomto ohledu nebyl předstižen Giambattista Bodoni, i když jeho typografický styl evropskou knižní kulturu počátku 19. století masově příliš neovlivnil. Spolu s Baskervillovými, Breitkopfovými a Didotovými snahami se však stal východiskem všech pozdějších obrodných proudů knižního umění.



Lit.: BIALOSTOCKI, J.: Stil und Ikonographie. Studien und Kunstwissenschaft. Dresden 1966; FINSTERER-STUBER, G.: Geistige Väter des Abendlandes. Eine Sammlung von 100 Buchtiteln antiker Autoren. Stuttgart 1960; GOLDSCHMIDT, E. Ph.: The printed book of the Renaissance. Amsterdam 1966; HORÁK, Fr.: Česká kniha v minulosti a její výzdoba. Praha 1948; JOHNSON, A. F.: A catalogue of engraved and etched English title-pages. Oxford 1934; JOHNSON, A. F.: A catalogue of Italien engraved title-pages in the XVIth century. Supplement of bibliographical Society 1936, s. 1-27; KIESSLING, G.: Die Anfänge des Titelblattes in der Blütezeit des deutschen Holzschnitts (1470-1530). Buch und Schrift 3, 1929, s. 9-45; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; SONDHEIM, M.: Das Titelblatt. Mainz 1927.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.