Typografie

Personifikovaná Typografie (Dresden 1740). Schöttgen, Johann Christian: Historie derer dreßdnischen Buchdrucker … Das dritte Jubel-Fest (Dresden, Friedrich Hekel 1740). Fol. A2a se záhlavovou vinětou: před panoramatem Drážďan sedí personifikovaná Typografie, obklopena symbolickými předměty (zleva tiskařský lis s letopočtem 1740 na příčném břevnu, balík papíru, tampony, sazečský úhelník, sazečská kasa, erb tiskařů a sazebnice). Mědiryt signován vpravo dole saským rytcem Christianem Philippem Lindemannem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AX XI 13.

Typografie (z řec. typos = ráz od typtō = tepu, razím, grafō = píši, angl. typography, fr. typographie, něm. Typographie) v širším slova smyslu řemeslnická profese zabývající se tvorbou sazby a knihtiskem vůbec, v užším pojetí umělecko-řemeslná činnost zaměřená na výtvarné uspořádání a grafickou úpravu tištěných knih, jednolistů, časopisů a novin. Typografie v pojetí umělecko-řemeslném se vyvíjela souběžně s knihtiskem a poněvadž o grafické úpravě rozhodovala tiskárna sama, byla s knihtiskem po staletí dokonce ztotožňována (srovnej personifikace v signetech Karla Františka Rosenmüllera ml. či Johanna Thomase von Trattnera). Do rukou profesionálních knižních úpravců přecházela až v poslední čtvrtině 19. století.

Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signe
Dvě verze Rosenmüllerova signetu (Praha 1740–1741). Vlevo Dvořák z Boru, Jan Václav: Apollo olim Admeti regis tutela, … sive Artium liberalium, scientiarumque studium artis typographae beneficio (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1740). Fol. A2a s tiskařským signetem rytým Michaelem Heinrichem Rentzem a s iniciálou S(Iqua) kreslenou monogramistou IBG (Apollo trůnící v oblacích). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. BB I 20/2. Vpravo Rosenmüller, Karel František ml. (adr.): Als … Herr Carl Franz Rosenmüller … Anno MDCCXLI. den 25. Martii zum königlichen Hof=Buchdrucker allergnädigst declariret (Praha, Karel František Rosenmüller ml. 1741). Fol. )(2a s tiskařským signe
Trattnerův patisk Klopstockových zpěvů (Wien 1771–1773). Klopstock, Friedrich Gottlieb: Der Messias (Wien, Johann Thomas von Trattner 1771–1773). Patisk vydání 1748 doplněný zde ve čtvrtém svazku (1773) o nový autorův text. Fronstipis a titulní strana prvního svazku (1771). Na titulní straně Trattnerův signet s personifikovanou Typografií. Antikvariát Meissner (Praha).
Dvojstrana českého lidového tisku s Girschovým dřevořezem (Praha 1770). Sacrificium divinae laudis, to jest Oběť božské chvály (Praha, Jana Průšová 1770). Pag. 112–113 s Girschovým dřevořezem klečícího krále Davida. Antikvariát Meissner (Praha).
Rentzův Tanec Smrti (Linz 1779). Wasserburger, Patritius – Rentz, Michael Heinrich: Erinnerungen des Todes (Linz, s. t. 1779). Tabule za pag. 44 s Rentzovým vyobrazením Smrti odvádějící jeptišku ze života. Antikvariát Meissner (Praha).

Grafická úprava sleduje dva hlavní cíle. První spadá do roviny komunikační a je realizován plošným uspořádáním zrcadla sazby. Druhý cíl tkví v rovině estetické, ba v některých případech i zjevně umělecké, a lze ho dosáhnout pouze vhodným výběrem a sloučením tří základních prvků knihtisku, totiž tiskového písma, dekoru a ilustrace. Sledujeme-li však vývoj typografie podrobněji, zjistíme, že estetický požadavek kladený na konkrétní knižní formu může být úspěšně naplněn například z důvodů konfesijních i bez ilustrační složky (ivančicko-kralická Tiskárna bratrská). Syntézu ovšem častěji ovlivňují objektivní faktory jako stav písmařství a písmolijectví, úroveň grafických technik či potenciál výtvarných umělců. Naopak individuálně spolupůsobí finanční a časové možnosti výroby, pro níž je důležitý zejména rozsah a charakter textu, estetický názor čtenářské obce (byť konzervativní) a předpokládaná rentabilita. Nesmí proto překvapit, že tištěné zboží vstupující do konkurenčního prostředí mezinárodního trhu bývá z hlediska této syntézy náročnější a cenově dražší nežli zboží určené domácímu lidovému publiku. Poněvadž právě zde se s běžnou tolerancí užívaly starší písmové zásoby a neorginální, slohově zaleželé a levné štočky, jejichž umělecké aspirace tkvěly v etapách dávno minulých, knižní úprava je nesouladná a působí pouze řemeslně. Vývoj evropské typografie nepočíná nahodilým fenoménem blokových knih, nýbrž byl připraven hlubokou tradicí středověkých rukopisů (přímé řádky, pravoúhlé okraje, vztah iluminace k textu). Nejstarší fáze zasahující éru prvotisků se vyčerpává v rovině komunikační. Základy typografického obrazce dvoustrany jakožto graficko-optického celku položil Johann Gutenberg (vztah písmového stupně k zrcadlu sazby, ke světlosti řádků a k nepotištěným okrajům, standardizace délky řádků a mezer mezi slovy, rejstřík oboustranného tisku). V Gutenbergových stopách pokračovala generace německých a italských tiskařů 70.-80. let 15. století (Martin Huss, Luca Antonio Giunta, Johann Koelhoff st., Erhard Ratdolt, Vindelinus de Spira, Johann Zainer st. aj.). Jejich zásluhou byly položeny základy unifikované typografie. Na čtenáře se pamatovalo sjednoceným vizualizačním aparátem (číslování listů, sloupců a stran, archová signatura, kustod, marginálie, záhlaví), organizací textu (členění do odstavců a kapitol s tištěnými nadpisy) a ustálením vnitřní struktury knihy (zavedení titulního listu). Poptávka po ilustrovaných publikacích potvrdila, že sériově otiskovaný štoček dokáže plnohodnotně nahradit rukodělnou výzdobu. Důsledkem unifikace bylo zvýšení čtenářského komfortu a naopak snížení pořizovací ceny, neboť tištěná kniha se osvobodila od nákladné účasti iluminátorů a rubrikátorů.

Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzují
Biblia pauperum (dvě strany z blokové knihy xylografického typu, Nizozemí ca 1460). Velmi slabý anopistografický tisk kolorován zlehka do poloviny, čili na 19 listech značených na líci písmeny b–v (první list chybí). Druhá část, totiž 20 listů a–v., z nichž je naše ukázka, kolorována není. Jediný exemplář blokové knihy u nás. Moravská zemská knihovna (Brno), sign. Tres-87681 (snímky laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Vlevo pag. a: Nahoře zleva text o Joabově zradě a Abnerově smrti (2 S 3, 6–30), vpravo apokryfní text o Tryphonově zradě a zabití Jonathana (1 Mak 12, 40–54), uprostřed v edikule králové David a Šalomoun s texty odsuzují
Speculum humanae salvationis (tři strany z typoxylografické blokové knihy, Utrecht? nizozemský Prototypograf ca 1466–1467, ne po 1471). Ukázka přechodu anopistografického deskotisku ke knize rozmnožované tiskovými formami z pohyblivých písmen. Text na 64 listech lepených k sobě je totiž pomocí černé fermežové barvy reprodukován knihtiskem, zatímco 58 podélných obrázků s nápisovými texty vzniklo z dřevořezů otiskovaných ještě ručně pomocí hnědé vodové barvy a tříče. Repro: E. Kloss (ed.): Speculum humanae salvationis. Ein niederländisches Blockbuch. München 1925. Fol. [1a] začátek předmluvy. Fol. [18b–19a] zleva Poslední večeře Páně (např. Mt 26, 26–29) a Hospodin sesílá Izraelcům manu (Ex 16, 32
Speculum humanae salvationis (tři strany z typoxylografické blokové knihy, Utrecht? nizozemský Prototypograf ca 1466–1467, ne po 1471). Ukázka přechodu anopistografického deskotisku ke knize rozmnožované tiskovými formami z pohyblivých písmen. Text na 64 listech lepených k sobě je totiž pomocí černé fermežové barvy reprodukován knihtiskem, zatímco 58 podélných obrázků s nápisovými texty vzniklo z dřevořezů otiskovaných ještě ručně pomocí hnědé vodové barvy a tříče. Repro: E. Kloss (ed.): Speculum humanae salvationis. Ein niederländisches Blockbuch. München 1925. Fol. [1a] začátek předmluvy. Fol. [18b–19a] zleva Poslední večeře Páně (např. Mt 26, 26–29) a Hospodin sesílá Izraelcům manu (Ex 16, 32
Speculum humanae salvationis (tři strany z typoxylografické blokové knihy, Utrecht? nizozemský Prototypograf ca 1466–1467, ne po 1471). Ukázka přechodu anopistografického deskotisku ke knize rozmnožované tiskovými formami z pohyblivých písmen. Text na 64 listech lepených k sobě je totiž pomocí černé fermežové barvy reprodukován knihtiskem, zatímco 58 podélných obrázků s nápisovými texty vzniklo z dřevořezů otiskovaných ještě ručně pomocí hnědé vodové barvy a tříče. Repro: E. Kloss (ed.): Speculum humanae salvationis. Ein niederländisches Blockbuch. München 1925. Fol. [1a] začátek předmluvy. Fol. [18b–19a] zleva Poslední večeře Páně (např. Mt 26, 26–29) a Hospodin sesílá Izraelcům manu (Ex 16, 32

Závěrečný list protitureckého kalendáře (Mainz? 1454?). Türken-Kalender (Mainz?, Johann Gutenberg? 1454?). Červeně rubrikovaný kalendář je tištěn Mohučským písmem B-36. Počíná slovy „Eyn Manung der Christenheit widder die Durken“ a na fol. 6b končí závěrečným přáním „Eyn gut selig nuwe Jar [1455]“. Je to nejstarší v úplnosti zachovaný tisk v německém jazyce. Repro: Fr. Feld, Mistr z Mohuče, Praha 1972.

Renesanční a humanističtí tiskaři se už na počátku 16. století vůbec poprvé postavili za požadavek vizuálního souladu textové a obrazové složky (Aldo Manuzio st., Geoffroy Tory). Morfologicky střízlivé antikvě konvenoval liniový dřevořez nebo mědiryt, kdežto ideálním pandantem gotického a novogotického písma byl hmotnější šrafovaný dřevořez. S ohledem na kresebné přednosti Jensonovy antikvy a pod vlivem architektonického tvarosloví se prosadily další přístupy k vizualizaci stránkové sazby (vlys a viněta jako antipody, rám jako hraniční prvek, trojúhelník jako obrazec ztrácející se sazby). Na antické architektuře byl poučen také nový typ titulní kompozice (perpektivně pojatá bordura s tympanonem, bočními sloupy a podstavcem). Všechny tyto novinky přejali i sazeči novogotického písma. Přístup k nepotištěné ploše byl diferencovanější. Zatímco u antikvové sazby bílá místa získala charakter aktivního prvku grafického sdělení, ve fraktuře a švabachu byla naopak potlačována alespoň dekorem, neboť u sazečů novogotických písem nepotištěná plocha vyvolávala horror vacui. Ustálení literárních žánrů se s ohledem na specifické čtenářské funkce odrazilo v typizaci formátů knihy a v jejich nutném zmenšení. Za doplňkové měřítko typografie se s rostoucím zájmem o bibliofilie počala považovat kvalita a druh papíru (později přibyl ještě souzvuk s vazbou).

Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.
Dvě strany Gutenbergovy Bible (Mainz ca 1454?–1455). Biblia latina (42 ř., Mainz, Johann Gutenberg ca 1454?–1455). Díl druhý s textem epištol sv. Pavla: vlevo fol. 270b epištola Filipským (Fp 1–2,5) a vpravo fol. 280a konec epištoly Filemonovi (Fm 11–25) a počátek epištoly Židům (Žd 1,1–14). Živá záhlaví, rubrikace, červený text, iniciály a drolerie doplněny ručně.. Repro: Kapr 1955.
Sweynheymův a Pannartzův tisk s malovanými a zlacenými doplňky (Roma 1469). Caesar, Gaius Iulius: Commentarii de bello Gallico. Commentarii de bello civili, ed. Johannes Andreae, episcopus Aleriensis (Roma, In domo Petri de Maximis [= Konrad Sweynheym et Arnold Pannartz] 1469). Fol. 66b s dílensky pracovanými iniciálami C(Oactus) a O(Mni). Zlatá písmena vystupují z bílého pásového pletence s červenou a žlutou podkresbou (srov. tutéž výzdobu na strahovské sign. DM II 19). Orientalizující pletenec je doplněn vegetabilními motivy. Barevné plochy i černé pozadí pletence jsou dekorovány drobnými bílými trojbody. Z levé části obou iniciál vybíhají krátké tupé rozviliny. U každé iniciály je na margu drobná reprezent
Jensonův tisk s malovanými a zlacenými doplňky (Venezia 1472). Plinius Secundus, Gaius senior: Historia naturalis, ed. Johannes Andreae, episcopus Aleriensis (Venezia, Nicolas Jenson 1472). Fol. 21a s dílensky pracovanou vícebarevnou, perspektivně orámovanou iniciálou M(VNDVM) ve výšce 12 řádků (70 x 70 mm). Korpus písmene je akantový, pozadí částečně zlacené a částečně jednobarevné se zlaceným ornamentem. Iniciála je doplněna bohatou, zčásti zlacenou vegetativní drolerií. Další iniciály doplněny červeně a modře, v textu červené podtrhávání a červená rubrikace. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DM I 5.

Ačkoli mezi 17. stoletím a první polovinou 18. století vzniklo nepřeberné množství bohatě ilustrovaných publikací (rodiny Didotů, Elzevierů, Gessnerů nebo Moretů), knihtisk tohoto období ke grafické úpravě takřka nic nového nepřinesl. Knižní úprava těžila z minulého období, ale pro renesanci tak příznačná formální uměřenost byla opuštěna ve prospěch barokního vkusu. Ekonomická stagnace přitom snížila provozní kapitál principálů a ti výrobu ještě důsledněji nežli dříve přizpůsobili kupní síle cílové skupiny čtenářů. Tak byl dovršen proces započatý už koncem 16. století, v jehož důsledku se typografie rozštěpila na „vyšší“ a „nižší“. První, investičně náročnější způsob záležel v individuálně pořizované obrazové složce, která kongeniálně souznívala s motivickým nábojem textu. U „nižší“ typografie vzrostla naopak utilitární role tiskového písma, zejména vyznačovacích majuskulí. Písmo bylo při sazbě prezentováno všemi dosažitelnými stupni a písmovými řezy, takže módní směsice už sama o sobě vyvolávala jistý grafický účin. S požadavkem barokní zdobnosti zesílily též funkce univerzálního dekoru. Zvláště dobře si v tomto ohledu vedla motivicky bezpříznaková viněta. Jediným kladem barokní typografie bylo ustálení frontispisu. Ten fungoval jakožto obrazová paralela názvu díla a leckdy i on substituoval chybějící textové ilustrace.

Dvoustrana Manuziova tisku Colonnovy Hypnerotomachie (Venezia 1499). Colonna, Francesco: Hypnerotomachia Poliphili (Venezia, Aldo Manuzio st. 1499). Fol. a6b–a7a. Dvoustrana s jedinečně vyváženým typografickým obrazcem a harmonií písma, iniciály a dřevořezových ilustrací. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 C 25.
Dvoustrana Manuziova tisku Colonnovy Hypnerotomachie (Venezia 1499). Colonna, Francesco: Hypnerotomachia Poliphili (Venezia, Aldo Manuzio st. 1499). Fol. a6b–a7a. Dvoustrana s jedinečně vyváženým typografickým obrazcem a harmonií písma, iniciály a dřevořezových ilustrací. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 43 C 25.
Řecko-latinská edice Homéra u Louise Elzeviera nejml. (Amsterdam 1655–1656). Homéros: Ilias & Odyssea, et in easdem scholia sive interpretatio Didymi (Amsterdam, Louis Elzevier nejml. 1655–1656). Rytá titulní strana s architektonickou bordurou a Homérovým portrétem. Antikvariát Meissner (Praha).
Šípařův tisk protokolů o vestfálském míru (Praha 1648). Pokoj německo-švédský … v Minstru v Festfalii 24. dne října léta 1648. podepsaný a zpečetěný (Praha, Jiří Šípař 1648). Titulní strana s císařským znakem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XIV 4/31.

Další vývojový stupeň vytvořila klasicistní puristická typografie. Za hlavního nositele výtvarného náboje knihy považovala jen písmový obraz a konstrukci sazebného zrcadla. Povrchně zdobný dekor i narativní ilustrace byly téměř odmítnuty stejně jako dělení typografie na „vyšší“ a „nižší“. Hlavními měřítky se nikoli z komerčních důvodů, nýbrž opět dle soudobé architektury staly čistota, účelnost a přehlednost antikvové sazby (John Baskerville, Giambatista Bodoni). Knižní purismus však pokračovatele navzdory některým kladům nenašel a jev dvojí typografie zůstal zachován. „Vyšší“ typografie dokonce vyústila po polovině 18. století ve specifickou formu takřečené autorské knihy, jejíž textovou i obrazovou složku pracovala s ideálně shodným uměleckým záměrem jedna osoba (William Blake a Salomon Gessner). Také grafická řešení industrializované produkce 19. století se přizpůsobovala komerčním zřetelům ediční politiky (vydání luxusní, vydání masové). Cestu z úpadku strojové knihy a ze schematické typografie časopisů, novin a akcidenčních tisků ukázal až obrodný proud 90. let 19. století, navracející se formou knižních bibliofilií k přednostem ruční sazby a k uměleckým zdrojům prvotisků a renesančních starých tisků.

Baskervillova typografie (Birmingham 1757). Vergilius, Publius Maro: Bucolica, Georgica et Aeneis (Birmingham, John Baskerville 1757). Titulní strana. Repro: Muzika 1963.
Česká verze Otčenáše v Bodoniho vzorníku (Parma 1806). Bodoni, Giambattista: Oratio Dominica in CLV. linguas (Parma, Giambattista Bodoni 1806). Pag. 173. Repro: Muzika 1963.
Gessnerova viněta ve vlastních sebraných spisech (Zürich 1777). Gessner, Salomon: Schriften (Zürich, Salomon Gessner 1777). Díl první (Idyllen), pag. 35 s koncovou ilustrační vinětou. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AE III 3.
Ratdoltův tisk (Venezia 1477) jako jeden ze zdrojů Morrisovy typografie (London 1892). Vlevo Appianus: Historia Romana (Venezia, Erhard Ratdolt 1477). Fol. 2a s počátkem předmluvy, iniciálou A(Ppiani) a rozvilinovou bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie. Vpravo Morris, William: The Golden Legend (London, Kelmscott Press 1892). Fol. 2a s počátkem předmluvy, iniciálami T(He) a A(S) a rozvilinovou bordurou pořízenou dřevořezem bílé linie. Oba snímky repro: Muzika 1963.

Lit.: ASHWIN, Cl.: History of graphic design and communication. London 1983; AUDIN, M.: Sommes typographiques. Paris 1948; BAUDIN, F.: L’effet Gutenberg. Paris 1994; CARTER, H.: A View of early typography. Oxford 1969; DAY, K.: Book typography 1815-1965 in Europe and the United States of America. London 1966; DUSONG, J. L.-SIEGWART, F.: Typografie. Od olova k počítačům (z franc. vyd. přeložila Eva Dvořáková). Praha 1997; FRIEDL, Fr.-OTT, N.-STEIN, B.: Typography. When, who, how. Köln 1998; HLAVSA, O.: Typographia (písmo, ilustrace, kniha). Praha 1976; KAPR, A.: Buchgestaltung. Dresden 1965; KAPR, A.-SCHILLER, W.: Gestalt und Funktion der Typographie. Leipzig 1977 (repr. 1983); KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; KOHÚT, L.: Typografická úprava knihy. Martin 1960; KRECAR, J.: Řemeslo a umění v knize. Praha 1927; LJACHOV, V. N.: Nástin teorie knižního umění. Praha 1975; MORISON, St.: First principles of typography. Cambridge 1967; PERÄLÄ, A.: Suomen typografinen atlas. Finsk typografisk atlas. Typographischer Atlas Finnlands. 1642-1827. Vol. 1-2. Helsinki 2003; RENNER, P.: Die Kunst der Typographie. Berlin 1940; RÖTTINGER, H.: Das alte Buch und seine Ausstattung vom 15. bis zum 19. Jahrhundert. Buchdruck, Buchschmuck und Einbände. Wien 1915; RUDER, E.: Typographie. Teufen 1967; SCHAUER, G. K. (ed.): Internationale Buchkunst im 19. und 20. Jahrhundert. Ravensburg 1969; SIMON, O.: Introduction to typography. London 1946; TSCHICHOLD, J.: Livre et typographie. Paris 1994; TSCHICHOLD, J.: Die neue Typographie. Berlin 1928; TSCHICHOLD, J.: Typographische Gestaltung. Basel 1935.