Umělecké faksimile

Z Encyklopedie knihy

Umělecké faksimile (angl. art facsimile, fr. facsimilé, něm. Faksimile) jsou zajímavým příkladem vizuálního zachycení trojrozměrného knihovního objektu. Z důvodů vysoké časové a finanční náročnosti výroby se zpravidla vytváří pouze malířsky ztvárněné faksimile nejvýznamnějšího dvoulistu – tzv. apertura, které se vkládá do rozevřeného bloku makety historické vazby. Pro tištěné a kolorované předlohy se v současnosti uplatňuje také graficky upravený sken dvoulistu, který je po několika zkušebních nátiscích na kvalitní inkoustové tiskárně vytištěn v reálných barvách na speciálním papíře. Po patinování a dalších povrchových úpravách vytváří tento celek iluzi originálu. Faksimile iluminovaných rukopisů, prvotisků, vzácných tisků i listin s pečetěmi se začaly zhotovovat od 80. let 20. století jako věrohodná náhrada originálu při konání dlouhodobých výstav a ve stálých expozicích. Nestorem tohoto uměleckého řemesla byl Jaromír Lauda, ak. mal. K uměleckým faksimile se zhotovovaly podobně jako při restaurování písemné zprávy a fotografická dokumentace. Vazba makety musela být pro výstavní a reprezentační účely plně funkční, proto nelze považovat výpovědní hodnotu maket z hlediska zachycení určitých typů poškození (např. prasklé vazy, upadlá přední deska, uvolněné listy) za relevantní, což je názorně doloženo také v závěru zprávy o zhotovení faksimile Pasionálu abatyše Kunhuty: „Oba listy jsem zapatinovala a napodobila jsem drobná poškození v malbě a rozmazání Kunhutina obličeje. Roztržení kůže a vazby hřbetu knihy jsem nenapodobovala.”

Tištěné faksimile může být další možností náhrady originálu. Tištěné faksimile se užívá v institucích k propagaci žádaných unikátů a v omezeném nákladu ke komerčním účelům. Na rozdíl od uměleckého faksimile bývají reprodukovány všechny strany a u nápodoby původní vazby upřednostňován zřetel funkčnosti. Fotomechanické faksimile Bible Drážďanské neboli Leskovecké (cca 1390-1410), která je nejstarším dokladem českého překladu bible, vyšlo po 79 letech od zániku iluminovaného rukopisu na základě dochovaných opisů a fotokopií čtvrtiny této vzácné památky. Faksimile vzácného španělsko-portugalského Pražského Teixeirova atlasu (cca 1631-1633) se podařilo vytvořit na základě reprodukcí pořízených před zmizením rukopisného atlasu. Východiskem pro vydání mapové části se stal černobílý mikrofilm, který sice není optimální pro reprezentativní vydání barevného rukopisu, přesto zachycuje většinu důležitých informací pro další bádání. Barevné snímky na obálce faksimile měly být původně užity k propagaci atlasu při hledání vhodného vydavatele.

Lit.: ANK, fond Státní knihovna ČSR Praha (1954) 1958-1990, Oddělení rukopisů a starých tisků; DIE ALTTSCHECHISCHE Dresdener Bibel: Facsimile aufgrund der photographischen Aufnahmen von 1914 nach dem verbrannten Original aus dem 14. Jahrhundert. Biblia Slavica 1, Tschechische Bibel, Bd. 1. Wien 1993; KAŠPAROVÁ, D.: Zpráva o zhotovení faksimile dvou stránek a makety rukopisu „Pasionál abatyše Kunhuty“. Praha 1987, s. 2; LEHNER, F. J.: Česká škola malířská XI. věku I. Korunovační evangelistář krále Vratislava řečený Kodex vyšehradský, Praha [1902]; PRAŽSKÝ Teixerův atlas. Praha 2004.

Autor hesla: Jan.novotny