Vídeň

Z Encyklopedie knihy

Vídeň (Wien) město, v němž zcela hypoteticky asi roku 1461 založil Němec Ulrich Han první knihtiskařskou dílnu v Rakousku. Poněvadž není jisté, zda on a právě zde mohl vytisknout německý Almanach na rok 1462 (Wien? 1461?), původce je odbornou literaturou raději označován jako anonymní Tiskař Almanachu 1462. Další dílnu činnou během 1482-1486 pochybnosti o umístění do Vídně již neprovázejí. Poněvadž je však pohříchu zahalena anonymitou, jejímu vlastníku, pracujícímu pouze skromnými typografickými prostředky, moderní inkunábulistika přiřkla označení Tiskař Vokabuláře 1482 (dříve nepřesně Tiskař Historie sv. Rocha 1482-1483). Ztotožnění tohoto neznámého původce s vídeňským rodákem Stefanem Koblingerem (Vicenza 1479-1480) či pasovským typografem Johannem Petrim (1485-1498) není průkazné. Anonymní dílna Tiskaře Vokabuláře je dnes doložena 11 drobnějšími publikacemi, např. italsko-německý Vocabularius (Wien 1482), dvojí vydání krátkého dílka Legende und Leben des heiligen Rochus (Wien 1482), Innocentius VIII. Bulla 6. Jan. 1484/85 „Sacrosanctam matrem ecclesiam“ (Wien? 1485?), Officium sancti Leopoldi (Wien? ca 1485). Legenda o sv. Rochu z roku 1482 obsahuje titulní dřevořez světce, a je tak první, alespoň částečně ilustrovanou knihou vytištěnou na území Rakouska.

Nejstarším jménem známým rakouským tiskařem je tak až Johann Winterburger, který dílnu ve Vídni provozoval 1492-1519. Po 1505 nakladatelsky spolupracoval s bratry Alantseeovými, roku 1509 mu výrobu finančně zajišťoval budoucí vídeňský tiskař Hieronim Wietor (činný s přestávkami 1510-1531). Wietorův společník Johann Singriener st. se v letech 1514-1545 osamostatnil a když zemřel, dílnu vedli až do 1562 potomci. Od 90. let trvala takřka půlstoletá činnost tiskaře Leonharda Formicy. V 16. století působily ve Vídni také Tiskárna jezuitská a Tiskárna protestantská. Prvními úředně doloženými písmolijci byli tiskaři Michael Zimmermann (činný 1553-1565) a Rafael Hoffhalter (1556-1563).

K nejvýznamnějším tiskařům následujícího století patřila rodina Cosmeroviů a Johann van Ghelen. Zcela výjimečnou aktivitu vyvinul lingvista a v letech 1672-1687 amatérský tiskař polských, francouzských a italských gramatik Franz de Mesgnien Meninski (též Mesignien Mininski, 1623-1698), rodem z Alsaska. Zanechal po sobě mimo jiné arabsko-persko-turecký pětisvazkový Thesaurus linguarum orientalium (Wien 1680-1687). Další oživení knihtisku nastalo v souvislosti s tereziánskými a josefínskými reformami a s intenzivní vědeckou a osvětovou činností závěrečné třetiny 18. století. Do tohoto období se soustřeďuje také intenzivní produkce jazykově české administrativní, právní a učebnicové literatury. Ediční činnost směřující k různým jazykovým společenstvím monarchie je tak specifickým rysem tiskáren Johanna Thomase von Trattnera st., Leopolda Johanna Kaliwody, Josefa Lorenze von Kurzböcka a Josefa Vinzenze Degena von Elsenau (jehož dílna pokračovala jako Tiskárna dvorská a státní). Kaliwoda svou písmolijeckou dílnu prodal Antonu Magatschovi, který se stal prvním samostatným, na vlastním tiskařském provozu nezávislým písmolijcem ve městě.


Bibl.: ALKER, H.: Katalog der Inkunabeln der Universitätsbibliothek Wien. Wien 1958; FREUNDLINGER, H.: Liste der Wiener Inkunabeln in der Österreichischen Nationalbibliothek. Das Antiquariat 12, 1956, s. 100-101; LANGER, E.-DOLCH, W. (edd.): Bibliographie der österreichischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts. Bd. I/1 (Trient-Wien-Schrattenthal). Wien 1913 (repr. New Castle DE 2001); ORAVETZ, V.: Les impressions françaises de Vienne (1567-1850). Szeged 1930; ORAVETZ, V.: Supplément à la bibliographie des impressions françaises de Vienne 1521-1850. Wien 1934.

Lit.: BORSA, G.: Über die Anfänge des Buchdruckes in Wien. Beiträge zur Inkunabelkunde 3/1, 1965, s. 48-75; BORSA, G.: Wiener Typenmaterial zu Anfang des 16 Jhs. im Maingebiet. Gutenberg-Jahrbuch 1966, s. 26-28; FITZ, J.: Wien als Druckort ungarländischer Schriften des 17. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1962, s. 308-313; FRITZ, G.: Geschichte der Wiener Schriftgießereien seit der Einführung der Buchdruckerkunst im Jahre 1482 bis zur Gegenwart. Wien 1924; GOLLOB, H.: Katalog der Wiener Inkunabeln und Frühdrucke bis zum Jahre 1550 in der Nationalbibliothek, Wien. Das Antiquariat 12, 1956, s. 1-4 a 34-36; GOLLOB, H.: Studien zur deutschen Buchkunst der Frühdruckzeit. Die Strassburger Initialserien der Inkunabeln und Frühdrucke. Der Schmuck des Wiener Buches. Leipzig 1954; GOLLOB, H.: Systematisches beschreibendes Verzeichnis der mit Wiener Holzschnitten illustrierten Wiener Drucke vom Jahre 1460-1552. Strasbourg 1925; GUBITZ, G.: Quellen zur Geschichte des Buchdruckes, Buchhandels und Buchbinders in Wien. Das Antiquariat 15, 1959-1960, s. 85-86, 182-184 a 227-230; MAYER, A.: Wiens Buchdrucker-Geschichte 1482-1882. Bd. 1-2. Wien 1883-1887 (a k tomu týž: Ein kleiner Nachtrag zu Wiens Buchdruckergeschichte von 1637 bis 1740. Berichte und Mitteilungen des Altertums-Vereins zu Wien 48, 1915, s. 10-17); RIETHUS, P.: Der Wiener Musikdruck im 16. und 17. Jahrhundert. Das Antiquariat 14, 1958, s. 5-9.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 484-493; GELDNER 1. 252-255 = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.; LANG, H. W.: Die Buchdrucker des 15. bis 17. Jahrhunderts in Österreich. Baden-Baden 1972 (Bibliotheca bibliographica Aureliana 42), s. 46-68.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.