Vakát

Z Encyklopedie knihy

Vakát (z lat. vacat = je prázdný) nepotištěné místo mezi první a poslední potištěnou stranou či mezi závěrečným textem díla a koncem poslední tiskařské složky. Rozsahem mohlo jít o stranu (angl. blank page, fr. page blanc, něm. leere Seite, Vakat), anebo list (angl. blank leaf, fr. feuillet blanc, něm. Leerblatt, Vakat), případně o listy.

Prázdný prostor uvnitř publikace vzniká jedině pomocí netisknoucích písmových výplňků, které se do tiskové formy vyřazují jako regulérní stránková sazba. Z toho také vyplývá, že každý vakát je součástí archu. Přitom má dvě poslání. Buď napravuje neobratně rozvrženou sazbu, nebo se stává záměrným vizualizačním signálem při vnímání vnitřní struktury knihy (např. rub titulního listu). Na skutečnost, že prázdným prostorem nevzniká újma textu, byl čtenář upozorňován jen během 15. století. Kupříkladu v Mentelinově vydání Thomas Aquinas Summa theologiae (Strasbourg? non post 1463) čteme před jedním z nepotištěných listů sazečovo návěští „Hic nullus est defectus“. Knižní typografie následujících staletí, vedená především principem účelnosti a hospodárnosti, k prázdnému prostoru už tak shovívavá nebyla. Přílišnému rozvolňování bránil takzvaný horror vacui. Bezúčelné lakuny (z lat. lacuna = mezera) se proto zaplňovaly dekorem a víceméně disparátními přítisky. Zůstal-li nějaký list přesto nepotištěn, knihvazači minulých staletí ho většinou z úsporných důvodů vyřízli, a tím ovšem skladbu původní složky porušili.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.