Vazba „vernis sans odeur“

Z Encyklopedie knihy

Vazba „vernis sans odeur“ typ velmi vzácně se vyskytující luxusní vazby malého formátu napodobující techniku lakování starých vazeb orientálních. Knižní desky z lepenky byly zdobeny ornamentálním raženým tiskem, malbou nebo nalepeným mědirytem a pak pokryty fermežovým nátěrem (fr. vernis). Vrstva leštěného čili polírovaného laku (z něm. polieren = leštit) mohla být bezbarvá i průhledně červená.

Tato imitace čínského lakování se ponejprv objevila v Paříži závěrem první třetiny 18. století a dlouho byla nazývána dle jejího propagátora „vernis Martin“ (pařížský knihvazač Martin chránil metodu od 1730 patentem a 1744 získal monopol). Později se lakováním zabýval Pařížan Pierre Théodore Bertin (1751-1819). Patent získal roku 1811. Jeho jménem se technika označuje v době nejnovější („vernis Bertin“). Poněvadž oproti starším lakovaným vazbám Bertinovy výrobky nevydávaly charakteristický fermežový zápach, existuje též francouzský ekvivalent „vernis sans odeur“ (fermežový lak bez zápachu).


Lit.: EHRMAN, A.: Les reliures vernis sans odeur, autrement dit „Vernis Martin“. The Book Collector 1965, s. 523-527 a 1966, s. 351-484.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.