Vazba s nápisem

Z Encyklopedie knihy

Verze z 8. 9. 2016, 23:14, kterou vytvořil Petr Voit (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Vazba s nápisem krátké texty se staly doprovodnými prvky již u raně středověké vazby. Zprvu byly jen psány (malovány) a během 15. století se do usňového pokryvu též vřezávaly, či dokonce tiskly pohyblivými razítky s negativní texturovou kresbou (Konrad Forster). Vcelku nerozsáhlé nápisy plnily jednak funkci informační (šlo-li kupříkladu o název díla či jméno vlastníka) a jednak estetickou (biblické citáty umístěné v rozevlátých nápisových páskách). Texty typu „Ave Maria“ na knihařském nářadí pro slepotisk měly jen doplňkovou úlohu.

Srovnáme-li domácí knihtisk s domácím knihvazačstvím, vyplyne zajímavé postavení antikvy na české renesanční vazbě počátku 16. století. Knihvazači při sestavování jazykově českých nápisů osvědčili k tomuto tiskovému písmu větší náklonnost nežli tiskaři a nediakritizovaná antikvová razítka užívali již od počátku 20. let 16. století (např. ZRZYZENY ZEMSKA). Patrně pod tlakem soudobé tiskařské praxe však i v jejich řemesle zesílila o desetiletí později pozice švabachu, který pak antikvu okolo poloviny století vytěsnil zcela. Někdy se švabachový text vtlačoval písmovým materiálem, jímž byla předmětná publikace tištěna. Z tohoto jevu lze pak v konkrétních případech usuzovat na spojitost obou živností, tiskařské i knihvazačské.

Renesanční bibliofilství prosadilo na knižních deskách majitelovu devízu (vazby pro sběratele Groliera). Od poloviny 16. století počaly textové prvky uvolňovat místo rozrůstajícímu dekoru a s výjimkou emblematických či portrétních ploten, v nichž tvořily organickou součást obrazu, se často omezovaly na pouhé iniciály vlastníka jakožto doplňky dominantního supralibros. Autorské a názvové údaje pronikly na hřbet vazby pergamenové již v Itálii a Španělsku 30. let 16. století, ale obecně se hřbetní partie počaly pro bibliografické nápisy využívat až ve století následujícím.

Literatura

Lit.: HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; HUSUNG, M. J.: Neues Material zur Frage des Stempeldrucks vor Gutenberg. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 66-72; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; NUSKA, B.: Počátky české renesanční knižní vazby. Umění 10, 1962, s. 469-493; SCHUNKE, I.: Ostdeutsche Inschrifteneinbände vom ausgehenden 15. und beginnenden 16. Jahrhundert. Gutenberg-Jahrbuch 1942-1943, s. 425-442.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.