Vazba s rámovou kompozicí

Z Encyklopedie knihy

Vazba s rámovou kompozicí silně rozšířený typ vazby slepotiskové, jehož základním znakem je rozvržení výzdoby v soustavu na výšku obdélných a ke středu desky se zmenšujících soustředných rámů. Tuto klasifikaci ustálil Bohumil Nuska (1965). V zahraniční odborné literatuře se však rám označuje termínem bordura.

Rámovou osnovu tvoří linky tlačené filetou či linkovátkem. Vzniklá rámová pole vyplňují obvykle válečkové ornamentální pásy. Tam, kde nezdobenou osnovu dvou sousedních rámů propojily krátké diagonální linky, vznikla perspektivní čili vpadlá pole. Zatímco knihvazači 16. století je soustřeďovali spíše ke středu desky, barokní a mladší vazby mají vpadlá pole posunuta až k okrajům (zvláště patrné je to v 17. století na anglické vazbě se vzorem „rectangular“). Kratší strany jednoho ze soustředných rámů přední desky mohou být zvýrazněny takzvanými vloženými poli. Tato místa v podobě protáhlých štítků sloužila k vtlačení vlastníkova jména, iniciál, letopočtu nebo doplňkových kolků.

Vnitřní strany rámové soustavy ohraničují středové pole, které je na rozdíl od vazby s dominantovou kompozicí bezezbytku vyplněno stejnoměrným kolkovým dezénem, svislými válečkovými pásy, anebo i plotnou. V případě, že plotna velikostí a způsobem umístění dominuje nad méně výraznou soustavou okolních rámů, hovoříme o smíšeném kompozičním typu.

Z uvedených charakteristik vyplývá, že nejvlastnějším rysem takto zdobených slepotiskových vazeb je uměřenost a ukázněnost. Rámová kompozice zcela ovládla teritorium Polska, Českých zemí, Uher a Německa, a můžeme ji proto označit za internacionální způsob uspořádání výzdobných prvků v době mezi renesancí a 18. stoletím. Na západoevropské vazbě luxusní, zejména francouzské a italské, však převládl plošně bohatý a spontánně tvořený dekor z linek. Jeho nápaditá morfologie potlačuje geometrické rámování natolik, že tyto západoevropské vazby klasifikujeme dle typických ornamentálních motivů (např. vazba se vzorem „dentelle“, vazba se vzorem „éventail“, vazba se vzorem „fanfare“, vazba se vzorem „pointillé“).


Lit.: HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha 1959; HAMANOVÁ, P.-NUSKA, B.: Knižní vazba sedmi století z fondů Strahovské knihovny. Praha 1966; JAROSŁAWIECKA-GĄSIOROWSKA, M.: Ikonografia świecka na oprawach XVI i XVII wieku. Rocznik Biblioteki narodowej 6, 1970, s. 315-337; NUSKA, B.: Materiál k polsko-českým vztahům z počátku 16. století. Historická knižní vazba 1963. Liberec 1963, s. 70-71; NUSKA, B.: Počátky české renesanční knižní vazby. Umění 10, 1962, s. 469-493; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.