Vazba se vzorem „parlante“

Z Encyklopedie knihy

Vazba se vzorem „parlante“ (fr. reliure parlante = mluvící, něm. redender Einband) způsob výzdoby knižních vazeb naznačující žánr či obsah publikace. Emblém, který neplnil funkci osobního či rodového symbolu, nýbrž přibližoval charakter textu, je zhusta patrný u barokních a mladších vazeb náboženské literatury, jejichž výtvarné řešení čerpalo z bohatého repertoáru křesťanské symboliky (kříž, strom života, planoucí srdce apod.). Náběhy světské znakomluvy přicházejí v druhé polovině 18. století (Roger Payne). Typickou sférou byla bukolická poezie, jejíž tištěné exempláře mívaly vcelku často vazbu se vzorem „dentelle“, doplněným signifikantními pastýřskými motivy (flétna zkřížená s holí, lyra, klobouk s květinami). Mluvící vazby došly hojnějšího využití až od 40. let 19. století v romantické epoše a masově se objevovaly v 80. letech, např. v pařížském ateliéru Léona Gruela (1841-1923).



Lit.: HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.