Vazba se vzorem „semis“

Vazba se vzorem „semis“ (fr. též se vzorem „semé“ = setba, angl. powder, něm. Semis) nadčasový způsob výzdoby knižních vazeb, jehož základem je kolek opakovaně vtiskovaný na celou plochu desky, případně také na hřbet či po 1642 spojitě i na přídeští (vazba „doublure“). Kolkový dezén je organizován svisle, vodorovně, nebo diagonálně. Drobný zlacený kolek má zpravidla tvar lilie (fr. reliure fleurdelisée = vazba s motivem bourbonské erbovní lilie). Užívala se též razítka ve tvaru kapky nebo spíše slzy. Kolek bývá častokrát tvořen z majitelových iniciál, řídce i gotizujícím písmenem S (fr. ,S‘ barée neboli fermée = diagonálním břevnem zavřené ,S‘), jehož původní význam, patrně iniciálový, se během doby vytratil.

Princip plošně opakovaného vzoru (fr. décoration à répétition), který se ujal v první třetině 16. století na pařížském dvoře krále Františka I., však není původní, nýbrž do knihvazačství pronikl z textilní výroby. Vzor semis byl v různých národních variantách (např. anglická vazba se vzorem „all over“) užíván až do 18. století. České knihvazačství, bazírující na rámové a dominantové kompozici výzdoby, ho nijak výrazně nepřijalo.

Přední deska vazby se vzorem „semis“, snad z ateliéru Nicolase Èveho (Paris 60. léta 16. století). Vazba vznikla pravděpodobně pro Alžbětu, dceru Maxmiliána II. a manželku francouzského krále Karla IX. Olivově zeleně mořený marokén na lepence 345 x 218 mm, useň na obou deskách zdobena zlaceným slepotiskem shodné kompozice. Tento typ je nazýván reliure fleurdelisée, neboť zrcadlo vymezené vpadlým linkovým rámem pokrývá vzor semis z lilií a dvojhlavého orla (totožné vzorování je i na hřbetu se zapuštěnými vazy). Na hranách desek přichází zlacená dvojlinka, která je přerušovaná šikmou šrafurou. Stopy po dvou párech tkanic. Zlacená ořízka. Amadis de Gaula: Le dixieme livre …, auquel … est trait
Přední deska vazby „praemium scholasticum“ (Francie přelom 17. a 18. století). Hnědá teletina na lepence 187 x 123 mm, useň na obou deskách zdobena zlaceným slepotiskem shodné kompozice. Tento typ je nazýván reliure fleurdelisée, neboť zrcadlo vymezené úzkou bordurou pokrývá vzor semis z lilií (totožné vzorování je i na hřbetu). V nárožních polích a uprostřed obou desek prostoupená písmena PS (praemium scholasticum). Zlacené hrany desek. Přídeští a předsádky vylepeny tragantovým (hřebenovým) papírem. Zlacená ořízka. Mercerius, Nicolaus: De conscribendo epigrammate (Paris, s. t. 1653). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. Σ III 15.

Lit.: DEVAUCHELLE, R.: La reliure en France de ses origines à nos jours. Vol. 1-3. Paris 1959-1961; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha 1959; HELWIG, H.: Handbuch der Einbandkunde. Bd. 1-3. Hamburg 1953-1955; HOBSON, G. D. Les reliures à la fanfare, le problème de l’S fermé. Une étude historique de l’art de la reliure en France au XVIe siècle. London 1935 (Amsterdam 1970).