Vyšívaná vazba

Z Encyklopedie knihy

Zadní deska vazby brokátové (Praha konec 18. století). Lepenka 180 x 106 mm potažená žlutým brokátem s červeno-černými a bílými květy a zeleným listovím. Zlacená ořízka u hřbetu zdobena puncováním. Přídeští a předsádky z matného tragantového papíru. Kurze marianische Andacht zu Ehren der übergebenedeitesten Jungfrau und Mutter Gottes Mariae Hülf (Praha, František Jeřábek 1797). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. Σ I 15.

Vyšívaná vazba (angl. embroidered binding, fr. reliure brodé, něm. Stickereieinband) typ luxusní vazby doložený již v období románském a vyskytující se ještě mezi 16.-18. stoletím, kdy jako pokryv lepenkových desek sloužilo bílé hedvábí opatřené výšivkami s ornamentálním, heraldickým nebo figurálním vzorem. Vedle hedvábných či vlněných nití se užíval též tenký stříbrný či zlatý drát (takzvaný dracoun), často s navlečenými perlami.

Nejsilnější tradicí soukromně vyšívaných vazeb proslula Anglie. Výšivky tudorovských vazeb 16. století jsou ještě ploché. Gobelínový dezén a vypouklý reliéf převládají až během 17.-18. století Výšivky se ovšem ujaly i jinde, např. v pozdně barokních Čechách, Holandsku a ve Francii, kde tvořily významný prvek masově vyráběné vazby „étrenne“. Ochranu vyšívané vazby zajišťovalo obvykle speciální pouzdro (lat. capsa), jehož tradice sahá až do starověku.


Lit.: DAVENPORT, C.: English embroidered bookbindings. London 1899.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.