Vyznačovací písmo

Vyznačovací písmo (též titulové, něm. Auszeichnungs-Schrift) skupina tiskových písem sloužící vizuálnímu zvýraznění titulních stran, nadpisů kapitol a důležitých textových pasáží. Na rozdíl od běžného textového písma ji charakterizují nápadnější písmový řez a větší písmové stupně. Kontrastu bylo dosahováno též proložením sazby a často i použitím červené barvy namísto černé. Vizuálnímu zvýraznění důležitých částí titulní strany sloužila až do počátku 17. století též xylografie, pořizovaná nikoli otištěním pohyblivých tiskových písmen, nýbrž cestou deskotisku.

Pro vyznačovací účel přicházel vhod zpravidla slohově antikvovaný písmový materiál, jehož uživatelská intenzita postupně slábla (v Čechách např. bastarda do 20. let 16. století, do 40. let rotunda a přes polovinu 16. století textura). V Německu od druhé poloviny 16. století tato role připadla švabachu, který ustupoval progresivnější fraktuře. Zatímco v gotických a novogotických písmech se vyznačovacího efektu až do 19. století docilovalo výhradně jen písmy větších písmových stupňů, předností humanistické vertikály (antikvy) a polokurzivy bylo odlišování sytosti tahů prostřednictvím polotučných či tučných písmových řezů. Po polovině 19. století se k vyznačování titulních stran užívala též atraktivní písma akcidenční.

• 

  Antikva u Kašpara Aorga (Náměšť/O. 1533). Optát, Beneš – Gzel, Petr – Filomates, Václav: Gramatika česká v dvojí stránce, ortographia předkem … etymologia potom (Náměšť/O., Kašpar Aorg 1533). Typografická titulní strana bez dekoru a ilustrací. Jediným aktivním prvkem je písmo organizované do ztrácející se sazby: První řádek je sázen texturou (vyznačovací písmo), třetí a sedmý řádek antikvou benátského typu (vyznačovací písmo) a zbytek švabachem (totožným s písmem textovým). Repro: Muzika 1963.