Zlacení knižních vazeb (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Knihařská výzdobná technika využívající plátkové zlato. Technika zlacení se nejpozději od 13. století užívala na orientálních knižních vazbách. Do Evropy pronikala spolu s orientálními vzory v 15. století přes Itálii a Španělsko a záhy se stala jednou ze základních součástí nově koncipovaných raně renesančních vazeb. Zlacení vazeb nejpve proniklo do italských dílen. Italové dominovali středozemnímu obchodu a zlacení znali z knižních vazeb zhotovovaných v severní Africe a na Blízkém východě. Zlacení se stalo módní záležitostí a na konci 15. a zvláště počátku 16. století pronikalo do dalších zemí (na pozdně gotických vazbách bývalo zpravidla využíváno pouze pro nápisy na předních deskách, především zlacené tituly). Na rozšíření zlacení měly podíl i zlacené nakladatelské vazby benátského tiskaře Alda Manutia šířené po celé Evropě. Ve střední Evropě se zlacení prvně objevuje na renesančních vazbách zhotovovaných v Budíně pro uherského krále Matyáše Korvína. V Čechách začala být technika zlacení knižních vazeb uplatňována od přelomu druhého a třetího desetiletí 16. století již na prvních renesančních vazbách.

Technika zlacení je příbuzná slepotiskové technice. Do usně se nejprve předtiskl daný kus nářadí, místo se přetřelo bílkem či jiným pojivem (tzv. bílková pájka) a překrylo plátkovým zlatem. Potom se do stejného místa znovu vtláčel stejný kus na správnou teplotu nahřátého nářadí (v případě kolků a válečků ručně, v případě rozměrnějších ploten pomocí lisu). Na rozdíl od slepotisku byl motiv vyryt do nářadí pozitivně, aby výsledný otisk v usni byl negativní, tedy vhloubený, a zlacení tak bylo více chráněno před otíráním a poškrábáním. Ne vždy prováděl zlacení knihvazač. Někdy byly svazky předávány specializovaným zlatičům. Zlacení bývá dnes někdy již zašle a zčernalé.

Lit.: ADAM, P.: Die Kunst des Handvergoldens, der Blinddruck und die Lederauflage. 2. Aufl. Halle 1928; BRADÁČ, L.: Knihvazačství. Praha 1912, s. 172–202; FOOT, M.: Bookbinders at work. Their roles and methods. London 2006, s. 92–100; TÁŽ.: Some changes in binding structure and decoration during the first quarter of the sixteenth century. In: La reliure médiévale : pour une description normalisée (ed. G. Lanoë). Turnhout 2008, s. 238; HELWIG, H.: Die Blattgoldschlagerei. Ihre historische Entwicklung. Das Falzbeil 8, 1955, s. 37–40; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha 1959, s. 73, 101–102; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 58–60; HUBERT-REICHLING, S. – SCHLECHTER, A. – SCHWAN, J.: "ufm schnitt verguldet". Goldschnitte aus der herzoglichen Sammlung der Bibliotheca Bipontina in Zweibrücken. Koblenz 2010, s. 40–42; KERSTEN, P.: Lehrbuch der Handvergoldung. Halle 1930; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 136–140; MAZAL, O.: Einbandkunde. Die Geschichte des Bucheinbandes. Wiesbaden 1997, s. 31–32; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 41, 65–66; SZIRMAY, J. A.: The Archaelogy of Medieval Bookbinding. Aldershot 1999, s. 247–251.

Autor hesla: Kamil.boldan