Zlacení knižních vazeb (tištěná kniha)

Zlacení knižních vazeb bylo do Evropy importováno z bohaté egyptsko-arabské a španělsko-maurské tradice 13.-15. století (na teritoriu dnešní Etiopie doloženo již ve 4. století). Zatímco pro vazbu orientální je však typické práškové zlato vtírané na usňový pokryv štětcem (něm. Handbemalung), knihvazači v Evropě dokázali tlakem kovových kolků aplikovat již zlato plátkové (něm. Handvergoldung). Nejstarší (leč jen archivní) doklady o evropské zlacené vazbě slepotiskové pocházejí ze Španělska 1410. Italští řemeslníci přijali zlacení neklamně v 70. letech 15. století. Během téhož desetiletí byla technologie přenesena do Polska, koncem století do dílen francouzských a nejpozději 1515 i českých. S jistým zpožděním se zlacení knižních desek rozšířilo do Německa (nevýrazně už od 20. let) a na sever Evropy (Anglie či Švédsko krátce před polovinou 16. století).

Zlatotisk provází nejčastěji vazbu s dominantovou kompozicí, jejíž pokryv (často mořená useň) vytvářel se zářivou žlutí barevný kontrast. Výzdoba byla na useň předtlačena nejprve jemně, aby požadovaný dezén vynikl pouze konturami a mohl být gruntován (z něm. grundieren = opatřovat podkladem). Jako podklad tradičně sloužil lepivý bílek. Zlatá fólie k němu přilnula a do předtištěných stop byla silně vtlačena týmž, tentokráte však již nahřátým knihařským nářadím. Poněvadž nářadí mělo kresbu vyrytou pozitivně, výsledný zlatotisk se prezentoval negativním obrazem, který byl do povrchu usně z důvodů ochrany před mechanickým poškozením pragmaticky vhlouben (u „obyčejného“ slepotisku je reliéf naopak pozitivní a vystupuje nad povrch usně). Kvalitu zlacení ovšem měnily kovové příměsi fólií (zejména měď a stříbro), které po čase působením vzdušného kyslíku zelenaly nebo tmavly.

Při jednorázovém zlacení větších ploch se neužívaly ruční kolky, nýbrž rozměrnější plotny otiskované v knihařském lisu. Český výraz „zlacený slepotisk“ však rozdíl mezi ruční technologií (angl. hand gilding, fr. dorure à la main, něm. Golddruck nebo Handvergoldung) a lisováním (angl. gilding in the press, fr. dorure à la presse, něm. Goldpressung nebo Pressvergoldung) nepostihuje. Italské dílny již krátce před rokem 1500 zlatily také ořízky a ve 30. letech 16. století i knižní hřbety.

Knihařské nářadí (Frankfurt/M.–Leipzig 1741–1764). Prediger, Christoph Ernst: Der in aller heut zu Tag üblichen Arbeit wohl anweisende accurate Buchbinder und Futteralmacher (Frankfurt/M.–Leipzig, s. t. 1741–1764). Díl druhý (1744), tabule 11–12 za pag. 66. Zleva: hoblík (1), knihařská kostka (6), kolek (7), fileta (11). Vpravo: kolečko neboli rádélko (11). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. HB V 56.
Přední deska rané české vazby nakladatelské od knihvazače MN (Praha 1536). Hnědá teletina na prkénkových deskách 294 x 202 mm zdobená dnes už otřelým slepotiskem s rámovou kompozicí a dominantou. Vnější rám přední desky je nahoře nastaven vloženým polem s neuměle tištěným a snad původně i zlaceným nápisem PRAVVA MIESTKA [sic!]. Snížený rám je pokryt válečkem se stylizovanou rozetou a dalšími vegetativními motivy. Součástí válečku byl štítek se sovou, mluvícím znamením knihvazače MN (něm. Neidel = sova). Setřelý slepotisk nedovoluje však určit, byly-li součástí štítku též knihvazačovy iniciály. Vnitřní vpadlé pole je vyplněno sporadickými otisky drobného trojlístku. V zrcadle lemo
Přední a zadní deska bratrské vazby knihvazače MC (Ivančice 1579). Vazba pro „MLZP 1579“ s rudě mořenou a slepotiskem zdobenou teletinou na prkénkových deskách 163 x 105 mm. Zlacená přední deska má uprostřed zrcadla, uzavřeného kandelábrovým rámem, Vjezd Kristův do Jeruzaléma (dominantová plotna je v pravém spodním rohu signována MC). Vpředu nahoře drobné memento mori (putti opřený o lebku drží přesýpací hodiny). Zrcadlo zadní desky vyplňuje oválná ornamentální plotna. Hřbet přelepen v 18. století pruhem bílé vepřovice. Stopy po dvou párech kožených řemínků, zlacená cizelovaná ořízka. Bavorynský z Bavoryně a Vlčího Pole, Benedikt: Rozmlouvání společné čtyř bratří (Praha, Jiří Ja
Přední a zadní deska bratrské vazby knihvazače MC (Ivančice 1579). Vazba pro „MLZP 1579“ s rudě mořenou a slepotiskem zdobenou teletinou na prkénkových deskách 163 x 105 mm. Zlacená přední deska má uprostřed zrcadla, uzavřeného kandelábrovým rámem, Vjezd Kristův do Jeruzaléma (dominantová plotna je v pravém spodním rohu signována MC). Vpředu nahoře drobné memento mori (putti opřený o lebku drží přesýpací hodiny). Zrcadlo zadní desky vyplňuje oválná ornamentální plotna. Hřbet přelepen v 18. století pruhem bílé vepřovice. Stopy po dvou párech kožených řemínků, zlacená cizelovaná ořízka. Bavorynský z Bavoryně a Vlčího Pole, Benedikt: Rozmlouvání společné čtyř bratří (Praha, Jiří Ja
Přední deska vazby knihvazače Pavla Gutsche (Praha 1578). Slepotiskem zdobená nažloutlá hovězina na prkénkových deskách 238 x 170 mm. Zrcadlo přední desky bezezbytku vyplněno zlaceným supralibros Jiřího Mehla ze Střelic s letopočtem 1578. Vnější rám vyplňují válečky s bystami starověkých učenců, vnitřní rám tvoří polopostavy křesťanských Ctností doplněných na dvou místech štítkem s prostoupenými iniciálami PG (Pavel Gutsch). Rámová kompozice zadní desky shodná, zrcadlo je redukováno dvěma svislými ornamentálními pásy. Hřbet nezdoben. Dvě háčkové spony. Jansenius, Cornel: Paraphrases in omnes psalmos Davidicos (Louvain, Peter Zangrius 1574). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – St

Literatura

Lit.: BRADÁČ, L.: Z historie zlacení. Knihomol. Bibliofilský sborník. Praha 1923-1924, s. 35; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970; NIXON, H. M.: Sixteenth century gold-tooled bookbindings in the Pierpont Morgan Library. New York 1971; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145.