Bibelot

Z Encyklopedie knihy

Bibelot (z fr. bimbelot = dětská hračka) drobný umělecký předmět sběratelské povahy, v užším slova smyslu nákladně vyrobená publikace menších rozměrů (angl. smallest book, fr. livre bibelot nebo nain, něm. kleinstes Buch). Na rozdíl od obvyklých drobných tisků se bibeloty, určené poměrně úzké vrstvě majetných odběratelů (respektive sběratelů), vyznačují žánrovou pestrostí, virtuózní technologií písmolijectví, sazby, knihtisku i knižní vazby. Za nejstarší doklad bývá uváděn Schöfferův tisk Diurnale Moguntinum (Mainz ca 1469), z něhož dnes existují pouhé dva pergamenové listy se zrcadlem sazby 94 x 65 mm. Během 15. století pak vznikaly publikace ještě drobnější. Kupříkladu Amerbachův tisk Alphabetum divini amoris (Basel 1491), jehož literární autorství bývá někdy připisováno Johannu Gersonovi, měl výšku zrcadla 58 mm, Regula sancti Benedicti (Milano 1490) 65 mm. Přispěním Alda Manuzia st. se zmenšování knižních formátů stalo na počátku 16. století jedním z charakteristických projevů typograficky vyspělé západoevropské knižní kultury. Dokladem toho jsou i ediční řady tiskárny Elzevierů (ca 110 x 60 mm). Vedle děl klasické literatury vycházely jako miniatury (lat. minimus = nejmenší) i texty příležitostné a pochopitelně též bible či její části, např. Li sette psalmi penitentiali (Venezia 1628, vazba 53 x 35) a Die heilige Schrift … abgebildet … zu nützlichen Erbauung (Nürnberg ca 1700, vazba 78 x 50 se 160 mědiryty).

Poněvadž tiskárny v Čechách nedisponovaly miniaturními písmovými stupni, všechna starší miniaturní vydání byla sázena běžně dostupným a pouhým okem čitelným písmem, např. Písničky velmi pěkné ku pohřebu mrtvých (1521 s výškou zrcadla sazby 72 mm), Žaltář Davida svatého (Kralice? 1581 s nejmenší výškou 68 mm), Tabule sedmi zlých a sedmi dobrých věcí člověka (Praha 1588 s nejmenší výškou 64 mm) atp. Patrně nejstarší známou skutečnou domácí miniaturu představuje Bible česká (Praha 1857), připravená v pražské tiskárně synů Bohumila Haase st. Knížka velikosti 6,5 x 4,5 mm obsahuje čtyřicet čtyři listy o rozměru 4 x 4 mm, které jsou potištěny incipity některých biblických knih. Na veřejnosti se kolibřík objevil ze soukromého vlastnictví náhodně a tajuplně roku 1997 a za stejně nevysvětlených okolností zmizel. Dostupné tak zůstávají jen miniatury vimperské tiskárny z počátku 20. století anebo takzvané diamantové vydání Máchova Máje u Jindřicha Lorence s rozměry 30 x 28 mm (Třebíč 1912).


Bibl.: WELSH, D. V.: A bibliography of miniature book (1470-1965). New York 1989.

Lit.: BONDY, L. W.: Miniature books. Their history from the beginning to the present day. London 1981 (něm. překl. München 1988); HORODISCH, A.: Miniaturbücher in den Niederlanden bis zur Mitte des 17. Jahrhundert. Aus dem Antiquariat 1986, s. A325-A337; OBRÁTIL, K. J.: Miniaturní tisky. Český bibliofil 11/2, 1939, s. 120-146; PAB: Miniaturní bible se možná stane kulturní památkou. Právo 28. 5. 1997, s. 3; PRAGER, R. L.: Kleinste Bücher und mikroskopische Drucke. Jahrbuch der deutschen Bibliophilen 5, 1917, s. 93-100.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.