Dřevoryt

Z Encyklopedie knihy

Dřevoryt (Praha 1846). Veleba, Václav František: Die berühmte Prager Karls-Brücke und ihre Statuen (Praha, Josef Jan Rudl 1846). Nesignovaný dřevoryt staré lípy u Karlova mostu. Antikvariát Meissner (Praha).

Dřevoryt (angl. wood engraving, fr. gravure sur bois en creux, něm. Holzstich) pro mladší dějiny knihy nesmírně důležitá grafická technika tisku z výšky, při níž se kresba vyrývá do dřevěného štočku (odtud též synonymní označení xylografie). Štoček má podobu šachovnicově sklížených špalíčků. Poněvadž špalíčky se vyřezávají výhradně napříč z kmene, v řezu jsou patrné letokruhy (na rozdíl od špalíku pro geneticky starší dřevořez, který je z kmene odřezán podélně a vcelku). Nejčastěji se užívá tvrdé zimostrázové, anebo hruškové dřevo, jehož pevnost při opracování i v knihtiskařském lisu předčí mědirytinu a je srovnatelná s ocelorytem.

Z vyhlazeného povrchu špalíku se netisknoucí místa neodstraňují řezáčskými noži a dláty, nýbrž speciálními tenkými mědiryteckými rydly. Ty oproti hmotné linii dřevořezu dovolují reprodukovat velmi jemné obrysové čáry perokresebné předlohy. V tomto případě hovoříme o faksimilovém dřevorytu, prováděném černou linií na bílém pozadí, anebo bílou na černém pozadí. Naopak rytina s odstupňovanými polotóny, které vznikají z proměnlivě husté sítě protínaných šrafur a napodobují tak lavírovanou kresbu, se nazývá tónový dřevoryt. Obě základní techniky je možno stejně jako u dřevořezu kombinovat. Soutiskem několika tiskových forem, na nichž byly půltóny provedeny odstupňovaným šrafováním, lze vytvářet šerosvitový dřevoryt. Barevný dřevoryt zvaný též chromoxylografie vznikal analogicky s barevnou litografií (chromolitografií) soutiskem několika různě nabarvených desek a v 19. století se stal jedním z prostředků reprodukce výtvarných děl. Otisk dřevěné tiskové formy, upevněné spolu se sazbou do kovového rámu, probíhá stejně jako u dřevořezu, ba i s lepšími výsledky, neboť tvrdost štočku zaručuje větší náklad a pomalejší vyčerpávání vrytého reliéfu.

Faksimilový dřevoryt vyvinul analogicky z techniky dřevořezu londýnský mědirytec Thomas Bewick na popud londýnské Society of the Art roku 1771. Na přelomu 18. a 19. století se v dřevorytu stali bezkonkurenčními mistry zejména Bewickovi současníci a následovníci (William Harvey, Robert Smirke st., Thomas Stothard, John Thurston). K nim patří v Paříži usazený Charles Thompson anebo v Německu žijící Friedrich Wilhelm Gubitz. Dřevoryt posloužil k reprodukci předloh mnoha slavných umělců, např. Honoré Daumier (1808-1879) a Gustave Doré (1832-1883). Velmi brzo se prosadil jako ilustrační technika časopisů, vyhovující nejen počtem otisků, ale i přesností a rychlostí výroby. Až do 80. let 19. století úspěšně konkuroval mědirytu i litografii. Jeho ústup vyvolala až nová reprodukční technika na bázi rastru, rozkládajícího kresebnou předlohu do soustavy tmavých a světlých bodů. Tato technika je používána od roku 1882 dodnes a nazývá se autotypie.

Poněkud opožděný vstup dřevorytu do české knihy je třeba vidět v souvislostech s upadajícím stavem domácího knihtiskařství přelomu 18. a 19. století. První tiskárnu, která se dřevorytu počala ve 40. letech 19. století věnovat soustavněji, vlastnili synové Bohumila Haase st. Jako školitelé pražských grafiků (mimo jiné Josefa Pokorného, ca 1826-1872) zde pracovali francouzští dřevorytci. Druhé centrum ilustračního dřevorytu představovala litoměřická Medauova tiskárna. Ještě v 50. letech 19. století byl však potenciál českých rytců nedostatečný, takže většinu domácích kresebných předloh (např. od Josefa Mánesa) zpracovávali rytci v Německu.


Lit.: CIRKER, Bl: 1800 woodcuts by Thomas Bewick and his school. New York 1962; HANEBUTT-BENZ, E.-M.: Studien zum deutschen Holzstich im 19. Jahrhundert. Archiv für Geschichte des Buchwesens 24, 1983, sl. 581-1266; KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; KRISTELLER, P.: Kupferstich und Holzschnitt in vier Jahrhunderten. 3. Aufl. Berlin 1921; PEŠINA, J.: Česká moderní grafika. Praha 1940; RAMBOUSEK, J.: Dřevořez, dřevoryt a příbuzné techniky. Praha 1957; RAMBOUSEK, J.: Slovník a receptář malíře-grafika. Praha 1954; REINER, I.: Holzschnitt-Holzstich. Ein Beitrag zur Kunstgeschichte. St. Gallen 1947; ŠIMON, T. F.: Dřevoryt. Druhá příručka umělce grafika. Praha 1927; ŠIMON, T. F.: Příručka umělce-grafika. O technikách rytiny, leptu a barevného leptu. Praha 1921; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 87.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.