Falešné impresum

Z Encyklopedie knihy

Typická úprava titulní strany novinového letáku (Glückstadt 1644). Postilion oder Erklärung aller Prophezeihung (Glückstadt, Andreas Koch? 1644). Brožura vykládající válečná znamení pro další osud států a měst. Poznámka „Erstlich gedruckt“ pod dřevořezem ozbrojeného jezdce (nikoli postiliona) měla obchodní charakter a lze ji číst i na jiných vydáních těchto proroctví. Brožura je všeobecně považována za germanikum, ale bylo-li impresum falešné, lze hypoteticky uvažovat mimo jiné také o Praze jako o místě tisku. Antikvariát Meissner (Praha).

Falešné impresum (též fingované, angl. false imprint, fr. adresse bibliographique fausse, něm. falsches Impressum) konfesijně, politicky či obchodně motivovaná mystifikace zakrývající jak před čtenářem, tak zejména před církevní a světskou cenzurou skutečný původ publikace. Fingovalo se buď celé impresum, anebo jen místo tisku (angl. false place of printing, fr. lieu imaginaire d’impression, něm. falscher Druckort), datace tisku (angl. false date of printing, fr. date erronée d’impression, něm. falsches Datum), či tiskařovo jméno (angl. falser printer, fr. imprimeur erronée, něm. falser Drucker). Zkreslování údajů o výrobě je vlastní zpravidla ilegálně pracujícím dílnám (např. Tiskárna bratrská v Ivančicích se kryla označeními „ex Horto“, „in Insula Hortensi“ nebo „in Horto nostro“). Oficiálně povolené tiskárny k fingování údajů přistupovaly v případě potřeby u kontroverzních pamfletů, paskvilů a novinových letáků. To platí pro jeden z nejstarších dokladů spjatých s Českými zeměmi. Je jím leták Ein (Eyn) Wegsprech gen Regenspurg (Augsburg? Hagenau? 1525), jehož tiskař se identifikoval neexistující dílnou Hanse HosseHostinném. Opačný případ, kdy vydavatelé legalizovali původ konfliktní publikace věhlasem cizí tiskárny, je doložen anonymním satiricky zaměřeným souborem smyšlených dopisů Epistolae obscurorum virorum (Venezia, správně Hagenau 1515), jehož editoři Ulrich von Hutten a Johannes Jäger využili úmrtí Alda Manuzia st. a impresum podsunuli osiřelé benátské dílně.

K častým krycím místům výroby německých polemik 70. let 16. století patří „Christlingen“ (patrně Strasbourg). Ve zpravodajských relacích z počátku 17. století hojně čteme „gedruckt in der Parnassischen Turckerey“ (zřejmě Ulm, Strasbourg, nebo Praha). Oblíbené byly také metafory „Wallstatt“, „Freystatt“ a „Glückstatt“. Některé formy fingovaného impresa přitom působily komicky zcela záměrně. Vydavatel českého novinového letáku K víře nepodobná a nad přirození divná novina o nějakém velikém obru (Praha? 1587) použil v explicitu „datum v Smyšlenově za Rumplovem, v Štěbetově pod Klevetovem léta starého a minulého“. Záměrný pošklebek je možno rozpoznat v čtenářsky úspěšné sérii třinácti protijezuitských kontinuací Variorum discursuum Bohemicorum nervus oder Hussiten Glock … durch Johann Huß redivivum (Praha? 1618-1620), v jejichž impresech překvapí parodické „gedruckt zu Prag im Jesuiter Collegio durch Theophilum Hieronymi anno 1620“. Také posthumní vydání díla Gabriela Rollenhagena Warhaffte Lügen von geistlichen und natürlichen Dingen (Magdeburg? 1680) má inpresum stylizované jako antifráze „Wahrenberg, bey Gottlieb Lügenfeind 1680“.

Podvrženými místy vydání se obratně zakrýval nepovolený patisk, např. Voltairova díla 18. století odkazují většinou na „Hamburg“ nebo „London“, ačkoli skutečnými výrobci byly bezvýznamné pařížské tiskárny, jejichž majitelé se tak pokoutně obohacovali. K antedataci čili umělému zestarávání knížek lidového čtení a kramářských písní nevedly jen komerční důvody, držící se čtenářova mínění „co je staré, je i dobré“. Tímto trikem se obcházela taktéž ustanovení o předběžné cenzuře. Příkladem zde poslouží Píseň hrozná a strašlivá o jednom příběhu, jenž se stal v Štayermarku blíž města Grácu. Její impresum „Vytištěná v Grácu 1745“ je však třeba zpochybnit úryvkem třetí strofy „jak se stalo léta toho, || tisíc a sedmistého šedesátého osmého || nám nyní běžícího“. Ovšem nejen studium textu, ale i typologicko-typografický rozbor a komparace se sekundární literaturou mohou odhalit falešné impresum. Budiž zde vzpomenuta alespoň Krokočínského adaptace Zlatý spasení lidského řetěz (Hradec Králové 1628), jejíž tiskové písmo neklamně prozradí patisk z počátku 19. století.


Lit.: BÁLENT, B.: Sfalšované impressum. Slovenská národná knižnica 3, 1947, s. 82-83; BORSA, G.: Fingierte und falsche Druckorte des 16. Jhdts. im „Dictionaire de géographie“ von Pierre Deschamps. In: Refugium animae bibliotheca. Festschrift für Albert Kolb. Wiesbaden 1969, s. 66-88; BRUNET, G.: Imprimeurs imaginaires et libraires supposés. Paris 1866; ECSEDY, J.: Alte ungarische Bücher mit falschen deutschen Druckorten 1561-1800. Ergänzungen zu Emil Wellers Repertorium Die falschen und fingirten Druckorte. Budapest 1999; PIROŻYŃSKI, J.: Winkelzüge und Fälschungen in der Praxis der Krakauer Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts. In: Studien und Essays zur Druckgeschichte. Festschrift für Claus W. Gerhardt zum siebzigsten Geburtstag (hrsg. von R. Münch). Wiesbaden 1997, s. 89-97; WALTHER, K. Kl.: Die deutschsprachige Verlagsproduktion von Pierre Marteau / Peter Hammer, Köln. Zur Geschichte eines fingierten Impressums. Leipzig 1983 (separát z Zentralblatt für Bibliothekswesen, Beiheft 93).

Lex.: WELLER, E.: Die falschen und fingirten Druckorte. Bd. 1 (enthaltend die deutschen und lateinischen Schriften), Bd. 2 (enthaltend die französischen Schriften), Suppl. Leipzig 1864-1867 (repr. Hildesheim 1962 a 1970).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.