Imatrikulace

Z Encyklopedie knihy

Imatrikulace (z lat. immatriculare = zapisovat do matriky) slavnostní akt, při němž posluchači vysokého učení skládají před zahájením studia akademický slib. Na základě panovníkovy výsady mohl akademický magistrát jako nejvyšší univerzitní orgán připustit k imatrikulaci též nestudující příslušníky některých řemesel, např. tiskaře, knihvazače, knihkupce, mědirytce, písmaře anebo písmolijce, a to jak v postavení principála, tak tovaryše či nevyučeného kornuta. Podmínkou bylo přijetí k městskému právu a v případě cizince alespoň panovníkovo privilegium k provozování živnosti. Náboženské přesvědčení zpravidla nerozhodovalo. Imatrikulační řád ukládal zaplatit povinnou taxu, složit před děkanem filozofické fakulty slib a v mateřštině pronést vyznání víry. Pak mohl být žadatel zapsán do univerzitní matriky. Tento akt ho sice nevyvazoval z působnosti světského či církevního cenzurního dohledu, avšak ve všech záležitostech, které se týkaly vlastní profese, byl vyjmut z pravomoci státních institucí a postaven pod svobodnější jurisdikci příslušné univerzity. Byla-li profese imatrikulovaného organizovaná v cechu, po přestupu k akademickému právu zanikla povinnost platit cechovní poplatky.

Zahraniční univerzity potvrzovaly tato „svobodná“ povolání již od 15. a 16. století, na Pražské univerzitě až po Bílé hoře (nařízení pro římské katolíky a tiskaře bez městských práv bylo vydáno již 1656, avšak první písemný záznam je až z roku 1676). Olomoucká univerzita, jak nasvědčují nevyslyšené žádosti Františka Antonína Hirnleho, svobodná povolání pod svou jurisdikci nepřijímala zcela jistě do roku 1733 a pravděpodobně tuto praxi nezavedla ani později. V 18. století byl rozsah akademických pravomocí všude omezován jen do umělecké sféry řemesla a majetkové a ostatní civilní kauzy přebíraly soudní i výkonné složky městských úřadů. Dvorský dekret z roku 1784 zrušil akademické magistráty (a tím také soudní pravomoci univerzit) v habsburské monarchii úplně.


Lit.: BERÁNEK, K.: K imatrikulaci knihtiskařů na Pražské univerzitě. In: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 5. Praha 1988, s. 199-208; BERÁNEK, K.: Z mládí pražského tiskaře Vojtěcha Koniáše. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 109-113; VORLOVÁ, Zd.: Příspěvek k dějinám olomouckého knihtisku v letech 1718-1758. (Městská tiskárna v Olomouci a činnost tiskaře Františka Antonína Hirnla). In: Knihovna. Vědecko-teoretický sborník 1962. Praha 1962, s. 79-13; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.