Jan Jiří Heinsch
Jan Jiří Heinsch (též Heintsch, Henchs, IGH, 1647-1712) barokní portrétista, malíř oltářních a jiných náboženských obrazů a přední tvůrce představy o podobě Jana Nepomuckého. Heinsch pocházel z Kladska. V Praze žil od 1679 až do konce života, ovšem s výjimkou roku 1702, kdy pobýval v klášteře augustiniánu bosáků v Bělé/B. Jeho práce vykazují značný vliv Karla Škréty.
Heinschovy kresebně realistické předlohy jsou signovány „J. G. Heinsch del.“ nebo „J. J. Henchs del.“. Rytecky je reprodukoval především Jan Adriaen Gerhardt de Groos: dvoudílná učebnice Kryštofa Fischera Operis oeconomici (Praha 1679, dva frontispisy alegorizující polní práce a převzaté i do druhého vydání 1731), dvě sbírky epigramů Šebestiána Stanislava Labeho Sales epigrammatici X. centuriis (Praha 1685) a Salium millenarii secundi (Praha? 1701, v obou vydáních alegorický frontispis s věcným názvem), Jan Senftleben Philosophia Aristotelica (Praha 1685, ve třech dílech stejné frontispisy), Robert Francesco Romolo Bellarmino Kurtzer Inhalt christlicher Lehre (Praha 1687, portrét autora), Jan Kryštof Schambogen Disputatio juridica, canonico-civili-feudalis, cum impertinentibus historico-politico-bellicis & moralibus (Praha 1687, habsburský rodokmen), Bartoloměj Christel Praecellens viduarum speculum, fürtrefflicher Wittib-Spiegel (Brno 1694, frontispis s portrétem hraběnky Františky Slavatové).
Pro rytce Baltasara van Westerhouta kreslil Heinsch portrét právníka Jana Kryštofa Schambogena. Portrét se nachází v Schambogenově učebnici Praelectiones publicae in d. Justiniani Institutionum juris (Praha 1696). Pak byl otiskován i do mladších vydání Praelectiones 1702, 1706, 1727 a 1732 a také do jiných Schambogenových právnických příruček jako Commentarium seu Lectiones publicae in d. Gregorii IX. Decretalium libros (Praha 1699). Cyklus portrétů slavných jezuitů pro publikaci Matěje Tannera Die Gesellschafft Jesu der Aposteln Nachfolgerin (Praha 1701) realizovala dle Heinschových předloh plejáda soudobých rytců (Johann Christoph Hafner, Jeremias st. a Wolfgang Philipp Kilianové, Baltasar van Westerhout). Augustinu Petru Neuräutterovi posloužily Heinschovy kresby sousoší sv. Františka Borgia a sv. Františka Xaverského na Karlově mostě pro první vydání alba Statuae pontis Pragensis (Praha 1714). Dle Heinschových předloh bylo pořízeno také několik grafických ohlášek k univerzitním dizertacím.
Lit.: DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; FECHTNEROVÁ, A.: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Sv. 1-4. Praha 1984; NEUMANN, J.: Český barok. Praha 1969; SVATOŠ, M.: Societas Jesu militans, imitans, laborans. Slavné skutky, ctnosti i mučednictví jezuitů v podání Matěje Tannera T.J., Karla Škréty a Johanna Georga Heinsche. Listy filologické 118, 1995, s. 288-305; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001.
Lex.: DLABAČ 1. 593-595 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; HOROVÁ (red.) 1. 251-252 = HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995.; NAGLER 6. 415-416 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 3. 2441 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 16. 308-309 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 315. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.