Melchior Küsel st.
Melchior Küsel st. (též Kiesel, Küsell, Küssel, MK, 1626-1683?) prvorozený syn Mathiase Küsela (zemř. 1664), hodináře a zakladatele augsburské rodiny mědirytců 17. a 18. století, jejichž činnost nebyla omezena jen na Německo, ale expandovala do celé střední Evropy a v Praze nacházela ohlas zejména u Tiskárny jezuitské. Dvě generace Küselů po sobě zanechaly hodnotné ilustrace, ohlášky k univerzitním dizertacím, samostatné portréty, veduty i devoční grafiku.
Melchior strávil učednická léta ve frankfurtské dílně Matthäuse Meriana st., s jehož dcerou Marií Magdalénou ml. se 1649 oženil. Prvorozeného potomka Johannu Sibyllu (ca 1650-1717), taktéž činnou v oboru rytectví, si 1685 vzal za manželku Johann Ulrich Kraus. Je pozoruhodné, že 46 emblematických rytin Küselové-Krausové, vzniklých dle předloh Wolfganga Josefa Kadoriziho (též Catoriza, Kadoriza, od 1697 měšťanem v Linci), doprovází spisek trnavské Tiskárny jezuitské Meteorologia philosophico-politica, jehož autorem je Ján Vitézy (Trnava 1702).
Melchior patřil k umělecky nejpřednějším členům rodiny. V Augsburku založil vedle rytecké dílny i grafické nakladatelství. Krátkou dobu strávil pracovně v Mnichově a ve Vídni. Několik grafik vytvořil na objednávku českých a moravských nakladatelů, ale těžko zde souhlasit s Dlabačem a Tomanem, kteří předpokládají, že kvůli tomu pobýval v Praze. Realizoval frontispis náboženského rázu pro publikaci Martina Vigsia Vallis baptismi alias Kyriteinensis seu diversorii, … magnae Dei Matris (Olomouc 1663). Dle Škrétových předloh vznikl obrazový doprovod k textu Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans Matěje Tannera (Praha 1675). Tvoří ho frontispis s alegorií misionářské práce, čtyři celostranné přílohy a 169 ilustrací, které předvádějí různé typy mučednických smrtí. Některé jsou signovány „Melchior Küsell f.“, jiné jen „M.K.f.“. Do 60. a 70. let spadá mimo to ještě několik grafických ohlášek dizertací, rytých pro pražskou univerzitu v Augsburku dle návrhů Karla Škréty a Martina Antonína Lublinského.
Neméně významné místo mezi augsburskými rytci zaujal Melchiorův mladší bratr Matthäus Küsel (též Mathias, 1629-1681?). Po vyučení pobýval 1656 v Benátkách, později působil též v Mnichově a ve Vídni, kde byl jmenován dvorním mědirytcem (S.C.M. sculptor). Od konce 50. let se stal vyhledávaným rytcem ohlášek k dizertacím na mnoha středoevropských univerzitách včetně Prahy (např. 1659-1660 dle Škréty) a Olomouce (1677-1678 dle Lublinského). Po polovině 60. let se včlenil do kontextu bohemikální knižní kultury i jako ilustrátor děl Bohuslava Balbína. Dle návrhů Lukáše Jiřího Šíchy vytvořil tři ilustrační přílohy pro Balbínovu práci Vita venerabilis Arnesti, … primi archiepiscopi Pragensis (Praha 1664). Podle Šíchových předloh a kreseb Benjamina Šlajera realizoval nejméně dvě ilustrace Balbínova spisu Diva Montis Sancti (Praha 1665), a to obraz Panny Marie Příbramské a vedutu jezuitské koleje. Škrétovy předlohy byly základem nejméně dvou ilustrací do Balbínova Epitome historica rerum Bohemicarum (Praha 1673-1677), totiž k frontispisu s alegorizovanou Historií píšící dějiny za pomoci Ctností (1. svazek Epitome) a k frontispisu se sv. Václavem (7. svazek Epitome). Küsel je též autorem rozkládacího frontispisu s portrétem ústřední postavy a vedutou Prahy v díle Václava Ondřeje Makaria z Merfelic Via navis in Medio mari … id est … Matthaeus Ferdinandus a Bilenberg, … archi-episcopus Pragensis (Praha 1675). Práce je signována „Matthaeus Küsel S.C.M. sculpt. f.“.
Lit.: FECHTNEROVÁ, A.: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze. Sv. 1-4. Praha 1984; LANCKOROŃSKA, M.: Die Augsburger Druckgraphik des 17. und 18. Jhs. In: Augusta 955-1955. Forschungen und Studien zur Kultur- und Wirtschaftsgeschichte Augsburgs (hrsg. von H. Rinn). (Augsburg) 1955, s. 347-362; ROTT, S.: Zur Ikonographie und Ikonologie barocker Thesenblätter des Augsburger Kupferstechers Melchior Küsel (1626-ca 1683). Zeitschrift des Historischen Vereins für Schwaben 83, 1990, s. 43-112; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001.
Lex.: BENZING (Verleger) 476 = BENZING, J.: Die deutschen Verleger des 16. und 17. Jahrhunderts. Archiv für Geschichte des Buchwesens 2, 1960, s. 445-509 (a k tomu 18, 1977, sl. 1078-1322).; DLABAČ 2. 155-156 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; NAGLER 8. 108-112 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 4. 1955 a 1963; SCHRAM, W.: "Verzeichnis der mährischen Kupferstecher aus der Zeit vom Jahre 1480 bis zur Gegenwart. Brno 1894, s. 19-20; THIEME-BECKER 22. 73-75 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 600. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).
Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.