Noviny

Z Encyklopedie knihy

Krameriovy noviny opatřené kolkem (Praha 1815). Císařské královské vlastenské noviny … číslo 27 (Praha, Jenovéfa Krameriová – Václav Rodomil Kramerius 1815). Titulní strana s novinářským kolkem otištěným vpravo. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XIII 41.
Noviny (angl. gazette, journal nebo newspaper, fr. gazette, journal nebo quotidien, něm. Zeitung) periodicky vydávané prosté či komentované informace o aktuálních politických, hospodářských, společenských a kulturních událostech jako základní forma neknižní publicisticky a nejrozšířenější hromadný sdělovací prostředek. Periodicita bývá proměnlivá. Závisí na vnějších společenských okolnostech, přispěvatelských a finančních možnostech vydavatele i na zájmu publika. Pohybuje se v rozmezí deníku až týdeníku. Distinktivním rysem novinové a časopisecké tvorby není ovšem periodicita, velikost a rozsah či obecné pojmenování užité v názvu (srovnej cizojazyčná označení „Journal“ nebo „Zeitung“ pro časopis a noviny zároveň). Určující je obsah a typ aktualit, případně i cílová skupina čtenářů. Charakteristickým společným rysem novin a časopisů je naopak průběžné značení (číslo, ročník, řada, série).

Počátky novodobé publicistiky spadají do 15. století, kdy byly novinové sešitky šířeny opisem. Poněvadž psané noviny nepodléhaly cenzuře, uhájily svou existenci i po nástupu knihtisku a paralelně s tištěnými projevy se objevovaly ještě v 18. století. Vydavatelská nesoustavnost a nahodilost tištěných a obrazových jednolistů (Bilderbogen) i kontinuálně sestavovaných novinových letáků byla v zahraničí už na přelomu 16. a 17. století nahrazena periodickými kvartovými novinami. Velmi účinně k tomu přispěla rozvíjející se poštovní síť (proto také v nejstarších názvech přichází často adjektivum „poštovní“, podtrhované ještě titulním dřevořezem jezdce postiliona, troubícího do malé trubky zvané hörnli). Počátky novinového zpravodajství byly nicméně skromné a většina titulů měla jen efemérní trvání. Poněvadž poptávka po pravidelné informaci se konstituovala jen velmi pomalu, zájem publika byl podněcován častými změnami názvů. I tak ovšem příčiny zániku téměř vždy tkvěly ve slabém počtu odběratelů. Vývoj zpomalovaly rovněž státní orgány. Jejich slabý zájem o prosazení média dokládají pouze střídmě udělovaná a nepřenosná privilegia. Povolené tituly naopak deptala silně restriktivní předběžná cenzura. Nebývalý rozmach je patrný až s částečným uvolněním tiskového dozoru a s industrializací společnosti 19. století, kdy se přenos informací z regionů do vydavatelského střediska urychlil (železnice, telegraf) a kdy právě novinářská sféra ručního knihtisku byla modernizována nejdříve (rotační stroj, rychlolis, nové způsoby sazby, stereotypie, autotypie apod.).

Za vůbec nejstarší noviny v dnešním slova smyslu se pokládá 12 čísel Annus Christi 1597. Historische Erzöhlung der fürnembsten Geschichten und Handlungen so in diesem 1597. Jahr vast in gantzem Europa denckwürdig abgelauffen (Rorschach 1597). Tento měsíčník, který bývá v odborné literatuře nazýván též zkráceně „Rorschacher Monatsschrift“, sestavoval Samuel Dilbaum z Augsburku. Zakrátko následovaly druhé nejstarší německé noviny označované jako „Straßburger Relation“. Vycházely pod titulem Rellation aller fürnehmen und gedenckwürdigen Historien, so sich hin und wider … in diesem 1609. Jahr verlaufen und zutragen möchten (Strasbourg 1609). Zde je zpravodajství z celé Evropy rozděleno do 52 čísel sestavených štrasburským tiskařem a nakladatelem Johannem Karolem (též Carolus, činný od 1605, zemř. 1634). I přes občasné změny názvů v Německu dodnes vychází Frankfurter Journal (od 1615), Magdeburgische Zeitung (od 1628), Leipziger Zeitung (od 1660 jako první novinový deník v Evropě), Augsburger Postzeitung (od 1686), Allgemeine Zeitung (od 1799) aj.

Na počátku 17. století se periodické noviny objevily rovněž v Anglii. Později k významným anglickým titulům patřily The Public Intelligencer (od 1663), The Daily Courant (od 1702 jako první národní novinový deník), The Morning Chronicle (od 1769), The Morning Post (od 1772), The London Daily Universal Register (od 1785, o tři roky později přejmenován na Times) nebo Daily News (od 1845). K nejstarším novinám ve Francii se řadí Mercure français (od 1605), La Gazette (od 1631), Journal de Rouen (od 1762), Journal de Paris (od 1776 jako první národní novinový deník) či Gazette nationale ou le Moniteur universel (od 1789). Z raných italských novin lze jmenovat Sincero (od 1648). Ve Španělsku vycházela od 1661 Gaceta de Madrid. Téhož roku se objevily i první polské politické noviny Merkuriusz Polski ordynaryjny. Dnes obvyklá podoba novin počíná v Polsku však až titulem Nowiny Polskie (od 1729). Ve Spojených státech (Boston) se objevily Publick Occurances (od 1690) a Boston Newsletter (od 1704), Pennsylvania Gazette (od 1728), Sun (od 1833) nebo New York Herald (od 1835). První číslo petrohradských Russkija vědomosti nesou letopočet 1703, rakouské Wiener Diarium vycházelo od 1702.

Prvním dějepiscem domácích periodik byl Bohumír Jana Dlabač, který pro „Abhandlungen der k. Böhm. Gesellschaft“ sestavil Nachricht von den in böhmischer Sprache verfaßten und herausgegebenen Zeitungen (Praha 1803). V ní uvedl, že Čechy měly první týdenní noviny zásluhou Daniela Sedlčanského nejst. již roku 1597. Periodikum prý neslo název Noviny pořádné [to je jdoucí „po řadě“] celého měsíce září léta 1597 (Praha 1597). Autentičtěji vyhlíží záznam Jana Petra Cerroniho pořízený ve znění Noviny pravdivé celého měsíce září léta tohoto MDXCVII (Praha 1597). Doposud však nebyl nalezen ani jeden exemplář. Ať zněl název novin jakkoli, doklad o tom, že vycházely týdně, chybí. S největší pravděpodobností to byl jednorázový leták Valdova typu (Praha 1595), obsahující kumulované zpravodajství z Uher. Také jakési České noviny (Praha 1672?-1700?), které údajně vydávala rodina Arnoltových, a České noviny (Praha 1688) existující v jediném podzimním čísle Daniela Michálka se nedochovaly.

Nejstarší fyzicky doložená bohemikální periodika jsou psána německy a objevují se až od poloviny 17. století. Odhlédnuto od jazyka, více než 150 let měly vesměs jen krátkodobé trvání. Vydavatelé mnohdy nedokázali rozprodat ani několik málo stovek exemplářů. Růst čtenářské obce byl závislý na postupném vytlačování němčiny a na rychlejším zavádění domácího jazyka. Nejvíce českojazyčných novin vznikalo do roku 1848 v Praze. V několika regionálních centrech s rozvinutějším kulturním a společenským zázemím se tisklo ovšem německy (Cheb poprvé 1703, Brno 1755, Litoměřice a Plzeň 1834, Písek 1835, Žatec 1839). Za nejstarší jazykově české noviny vydávané v zahraničí je považován Deník vídeňský (Wien 1761), který vycházel jen od dubna do června u Leopolda Johanna Kaliwody, avšak dodnes není také doložen ani unikátem.

Počátky periodického novinářství jsou tak spjaty s Ludmilou ml. Sedlčanskou z Karlova a Ludmilou nejml. Sedlčanskou ze Šarfenberka. Obě vydávaly privilegované noviny dvakrát až třikrát týdně, a to německy. Nazývaly se Ordinari wochentliche … Postzeitungen (Praha 1658-1672?), ale během existence nejméně desetkrát změnily svůj název. Daniel Michálek, syn Ludmily nejml., tiskl na základě privilegia Extraordinarii mittwochliche Wienerische und andere Post-Zeitungen (Praha 1688?-1689). Jan Arnolt st. z Dobroslavína obdržel 1672 privilegium na Ordinari … Reichs-Post-Zeitungen (Praha 1672?-1687?), ale i tyto noviny, známé nejméně pod dvaadvaceti variantními názvy, vycházely poměrně krátce. Arnoltův syn Karel Ferdinand tiskl Ordinari … Post-Zeitungen (Praha 1690?-1710?), přejmenované na Prager-Post-Zeitungen (Praha 1710?-1780). Roku 1744 přešel tento titul na Karla Františka Rosenmüllera ml. Německou publicistiku v té době pěstovali mimo jiné Bock von Pollach a následně Průšovi. Šlo o inzertní týdenník In Königreich Böheim. Wochentliche Frag- und Anzeigs-Nachrichten (Praha 1753-1761, s drobně změněným názvem do 1772). Tento list pokračoval slavnou periodou jako Prager Intelligenzblatt aus dem k. k. privilegirten Frag- und Kundschaftsamte (Praha 1774-1777). Novým majitelem se stal Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld, v jehož držení noviny změnily název na K. k. privilegirtes Prager Intelligenzblatt (Praha 1796-1804) a Kaiserlichköniglich privilegirte Prager Zeitung (Praha 1814-1824). Jiný tiskař, František Alois Jeřábek, tiskl Prager neue Zeitung (Praha 1793-1808).

Počátky jazykově českého novinářství jsou spjaty s aktivitami Karla Františka Rosenmüllera st., který se stal novým majitelem Arnoltových privilegií. Pod společným titulem Český postilion neboli Noviny české vydával jednak Sobotní pražské poštovské noviny a jednak Outerní pražské poštovské noviny (Praha 1719-1772). Po Rosenmüllerově smrti 1727 ve vydávání těchto nejstarších dochovaných jazykově českých periodik pokračoval syn Karel František ml. (do 1741). Na Rosenmüllera po krátké pauze pak v letech 1745-1758 navázala vdova Žofie s faktorem a budoucím druhým manželem Františkem Hynkem Kirchnerem a konečně s třetím manželem Josefem Janem Klauserem (do 1772). Poté byly tyto české noviny pro nedostatek odběratelů zastaveny (ze stokusového nákladu se totiž pravidelně prodávaly jen čtyři výtisky, dva do Vídně a dva po Praze). Rosenmüllerovi dědicové se snažili pod změněným názvem Pražské české noviny periodicitu s obtížemi obnovit, ale jen krátce (Praha 1782-1785?).

Také Pražské české noviny odkoupil a přejmenoval Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld. O jeho Schönfeldské cís. král. pražské noviny (Praha 1786-1792, 1796-1799) se ve vcelku krátkých časových úsecích staralo postupně několik redaktorů: Václav Matěj Kramerius (1786-1789), Václav Alois Thám (1789-1790), Josef Jakub Tandler (1790-1796) aj. I Schönfeld měnil u pokračování několikrát název, nejprve Císařské královské privilegované pražské poštovské noviny (1800-1812), pak Císařské královské pražské poštovské noviny (1812-1814), Císařské královské nejmilostivější vyjímací svobodou Jeho cís. král. Milosti obdařené české pražské noviny (1814-1817, též pod záhlavovým označením „Císařské královské pražské noviny“) a konečně Císařské královské pražské privilegované noviny (1818-1819). S odchodem posledního redaktora Josefa Lindy (1817-1819) noviny načas zanikly. Linda se sice k Schönfeldovi vrátil a vydávání pod názvem Vlastenský zvěstovatel (Praha 1820-1824) obnovil, nicméně schönfeldská publicistika, orientovaná i na německy mluvící publikum (např. titulem Kaiserl. königl. Prager Oberpostamtszeitung pod měnícími se názvy 1781-1814 jako pokračování Arnoltových Prager-Post-Zeitungen), roku 1824 definitivně zanikla.

Kramerius po odchodu z redaktorského místa u Schönfelda zakládá v České expedici vlastní Krameriusovy cís. k. pražské poštovské noviny (Praha 1789-1791). Také jejich pokračování měnila názvy jako Krameriusovy císařské král. vlastenské noviny (1791-1805), Císařské královské vlastenské noviny (1806-1815), Krameriusovy císařské královské vlastenské noviny (1816-1819) a Císařské královské vlastenské noviny (1820-1821). Krameriův syn Václav Rodomil, který působil nejprve jako redaktor, pokračoval ve vydávání i po otcově smrti. Od roku 1822 noviny držel se změněným názvem Dopisovatel pro Čechy a Moravany (Praha 1822-1825), nicméně již po roce je prodal Schönfeldovu dědici Jakubovi (1823).

Po zániku schönfeldských žurnalistických aktivit se počínaje rokem 1825 vládní Prager Zeitung a Pražské noviny dostávají do majetku tiskařské dynastie Haasových. Zemřelého redaktora Josefa Lindu nahradil v letech 1834-1836 František Ladislav Čelakovský, který literární přílohu Rozličnosti Pražských novin přeměnil na revui Českou včelu (Praha 1834-1850). Další redaktoři (Jan Nepomuk Štěpánek, František Klučák, Karel B. Štorch) však již nedokázali úroveň listu udržet a roku 1845 Pražské noviny odkoupil Karel Vilém Medau. Místo redaktora zaujal Karel Havlíček Borovský, první český nezávislý novinář. Po revoluci však od Medaua odešel, aby založil vlastní Národní noviny (Praha 1848-1850), tou dobou nejčtenější národně liberální český list.


Bibl.: BOGEL, E.-BLÜHM, E. (edd.): Die deutschen Zeitungen des 17. Jahrhunderts. Ein Bestandsverzeichnis mit historischen und bibliographischen Angaben. Bd. 1-3. Bremen 1971-1985; DIESCH, C.: Bibliographie der germanistischen Zeitschriften. Leipzig 1927; KIRCHNER, J.: Die Grundlagen des deutschen Zeitschriftwesens mit einer Gesamtbibliographie der deutschen Zeitschriften bis zum Jahre 1790. Bd. 1-2. Leipzig 1928-1931; KUBÍČEK, J.-ŠIMEČEK, Zd.: Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975. Bibliografie města Brna, sv. 2. Brno 1976; LAISKE, M.: Divadelní periodika v Čechách a na Moravě 1772-1963. I. Divadelní časopisy a programy. Praha 1967; LANG, H. W.: Bibliographie der österreichischen Zeitungen 1492-1800. Wien 1981; LAISKE, M.: Časopisectví v Čechách 1650-1847. Praha 1959; MALEC, K.: Soupis bibliografií novin a časopisů vydávaných na území Československé republiky. Praha 1959; MALINA, J.-LESÁK, Vl.: Bibliografie novin a časopisů východních Čech z let 1650-1945. Hradec Králové l998; ROUBÍK, Fr.: Bibliografie časopisectva v Čechách z let 1863-1895. Praha 1936; ROUBÍK, Fr.: Časopisectvo v Čechách v letech 1848-1862. Praha 1930; WELLER, E.: Die ersten deutschen Zeitungen. Mit einer Bibliographie (1505-1599). Stuttgart 1872 (repr. Hildesheim 1962 a 1971); WURMOVÁ, M.: Soupis moravských novin a časopisů z let 1848-1918. Brno 1955.

Lit.: BARTÁK, J.: Z dějin polygrafie. Tisk novin a časopisů v průběhu staletí. Praha 2004; BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; BERÁNKOVÁ, M.: České novinářství národního obrození. Praha 1965; BERÁNKOVÁ, M.: Český periodický tisk do roku 1918. Praha 1981; BEZDĚK, K.: K počátkům vydávání Rosenmüllerových novin. Sborník Národního muzea v Praze C 16/2. Praha 1971, s. 85-88; BEZDĚK, K.: Václav Thám jako redaktor českých novin. Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků Státní knihovny ČSR 5. Praha 1988, s. 251-257; DRESLER, A.: Die älteste periodische Zeitung und Zeitschrift. Die Rorschacher Monatsschirft von 1597. München 1953; JANÁK, J.: Z počátku českých novin na Moravě. (Studie ke vzniku Moravské orlice). Vlastivědný věstník moravský 21, 1969, s. 106-120; KLIMEŠ, Vl.: Počátky českého a slovenského novinářství. Praha 1955; KNEIDL, P.: Které noviny a časopisy docházely do Prahy koncem 18. století? Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 4. Praha 1969, s. 273-274; KOHLÍK, J.: Noviny dávných staletí. Praha 1970; KRAUS, A.: Pražské časopisy 1770-1774 a české probuzení. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, třída III/31. Praha 1909; LAKE, B.: British newspapers. A history and quide for collectors. London 1984; MÖHRKE, Cl. D.: Pressegeschichte zum Nachschlagen. Münster 1951; PRZEDAK, A. G.: Geschichte des deutschen Zeitschriftswesens in Böhmen. Heidelberg 1904; ROTH, P.: Die neuen Zeitungen in Deutschland im 15. und 16. Jahrhundert. Leipzig 1963; SCHÖNE, W.: Die deutsche Zeitung des 17. Jahrhunderts in Abbildungen. Leipzig 1940; SCHOTTENLOHER, K.: Flugblatt und Zeitung. Ein Wegweiser durch das gedruckte Tagesschrifttum. Berlin 1922; STEJSKALOVÁ, E.: Nález německých novin ze 17. století v zámecké knihovně z Újezda svatého Kříže. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1996 (red. V. Pumprla). Brno 1997, s. 62-73; STEJSKALOVÁ, E.: Noviny a časopisy v době předbřeznové. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 65-74; ŠIMEČEK, Zd.: Bibliografie novin a časopisů z hlediska historického. Česká bibliografie 2, 1961, s. 45-70; ŠIMEČEK, Zd.: Cenzura novin a časopisů v českých zemích v polovině 17. a na počátku 18. století. Studie o rukopisech 34, 2001, s. 119-131; ŠIMEČEK, Zd.: Četba novin v českých zemích v 17.-18. století. Knihy a dějiny 3/1, 1996, s. 1-18; ŠIMEČEK, Zd.: Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei. Wiesbaden 2002; ŠIMEČEK, Zd.: Noviny z Prahy na sklonku 16. století (k předpokladům vzniku týdenních tištěných novin). Vědecké informace ZK ČSAV, Suplement 1, 1970, s. 34-79; ŠIMEČEK, Zd.: Rozšíření novin v českých zemích v 17. a na počátku 18. století. Československý časopis historický 27, 1979, s. 540-572; VOLF, J.: Dějiny novin v Čechách do roku 1848. Praha 1930; VOLF, J.: K počátkům zasílání povinných výtisků novin a časopisů vídeňskému policejnímu úřadu (1802). Časopis československých knihovníků 2, 1923, s. 172-175; VOLF, J.: Z dějin nevydaných novin. Časopis Národního muzea 97, 1923, s. 287; VOLF, J.: Zánik jediných českých novin na konci r. 1771. Časopis Národního muzea 97, 1923, s. 229-236; ZÁSKAL, A.: První redaktoři Schönfeldských novin po Krameriovi. Časopis pro moderní filologii 7, 1919-1921, s. 129-132 a 209-211.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.