Ořízka (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Polokožená vazba rukopisného sborníku z poloviny 15. století se žlutou ořízkou. Národní knihovna ČR, sign. V.F.22, přední deska
Nerovná ořízka pergamenového rukopisu z 12. stol., opatřeného jen měkkou vazbou. Národní knihovna ČR, sign. VIII.H.11

Ořízka vytvářela po třech stranách knižního bloku hladkou plochu a chránila ho tak před pronikáním prachu, vlhkosti a dalších škodlivin. Její ochranné působení zvyšovalo současné sevření bloku pomocí spon či stuh. Rozlišujeme horní, dolní a přední ořízku. Ořízky začaly být uplatňovány až na pozdně středověkých papírových rukopisech současně se zaváděním knihařského hoblíku na přelomu 15./16. století. Od 16. století nebývá přední ořízka rovná, ale vhloubená, vznikající jako odraz zaváděného kulacení hřbetů pomocí kladiva. Papírové rukopisy se do té doby zpravidla neořezávaly (ořízku mohly získat dodatečně při převazbě v raném novověku). Jednotlivé složky papírového rukopisu se zarovnávaly pomocí knihařského nože ještě před svázáním, takže boční plochy knižního bloku nebyly zcela rovné ani hladké. Pokud se nožem ořezávaly okraje již svázaného knižního bloku, které přečnívaly přes desky, bývají na hrubší ořízce často patrné nerovné zářezy.

Vazba rukopisného sborníku ze druhé pol. 15. stol. s pokryvem z modře mořené semišové usně a červeně barvenou ořízkou. Národní knihovna ČR, sign. III.B.21

Vzrůstající produkce knih po vynalezení knihtisku způsobila, že knihy z prostorových důvodů přestaly být na regály pokládány naplocho a začalyl se stavět svisle, ovšem ven vytrčenými předními ořízkami. Stále poměrně těžké svazky se totiž lépe vytahovaly za spony, které šly přes přední ořízku. Jména autorů a zkrácené tituly, případně i knihovní signatury, se častěji než na přední desky, jako do té doby, začaly psát na vizuálně exponované ořízky. K původní ochranné funkci ořízek se brzy připojila funkce informační a výzdobná. Díky hoblíku bylo možné v lisu pevně sevřený knižní blok po třech stranách čistě oříznout. Hladká plocha, která monoliticky uzavřela okraje listů, byla vhodná k další výzdobě. Ještě v pozdně gotickém období se setkáváme s barvenými ořízkama, nejčastěji světle žlutou, někdy také nazelenalou či červenou barvou. Bohatší výzdoba ořízek přistoupila až na renesančních vazbách. Ořízky začaly být barevně stříkány a někdy zdobeny malovanými ornamentálními, vegetativními, případně i figurálními motivy. S malovanými ořízkami se někdy setkáváme již v pozdním středověku (nejčastěji postavy apoštolů či světců). Nejčastěji býval na ořízku namalován erb majitele. Na náročnějších renesančních vazbách pro bibliofily, jejichž desky začaly být ve stejné době zdobeny také zlacením, bývaly ořízky zlacené, někdy navíc dále zdobené puncováním (drobnými kovovými razidly)  či malováním. Zlacení ořízek i desek poskytovalo knihám honosný vzhled. Zlacení ořízek se v Evropě prvně objevilo na luxusních raně renesančních vazbách ve druhé polovině 15. století. Běžnějším se stalo až v 16. století. Zlacené a hlazené ořízky efektivně zabraňovaly pronikání i drobnějších prachových části do knižního bloku.

Vazba z přelomu 15./16. stol. Ořízka s koženými čtenářskými znaménky (záložkami). Národní knihovna ČR, sign. Teplá D 97
Svazky pocházející z rozsáhlé knihovny humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, uložené na krušnohorském hradě Hasištejn. Knihy tu stály již na výšku, s ven vytrčenými předními ořízkami, na nichž byly kapitálou velkého modulu psány tituly. Až po Bohuslavově smrti roku 1510 byly na horní okraje předních ořízek dopsány knihovní signatury. Národní knihovna ČR

Lit.: BARAS, E. – IRIGOIN, J. – VEZIN, J.: La reliure médiévale. Paris 1978, s. 14; ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 386; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha 1959, s. 117–118; HANEBUTT-BENZ, E.: Bucheinbände im 15. und 16. Jahrhundert. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1. Hamburg 1995, s. 302–304; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 32–33; HUBERT-REICHLING, S. – SCHLECHTER, A. – SCHWAN, J.: "ufm schnitt verguldet". Goldschnitte aus der herzoglichen Sammlung der Bibliotheca Bipontina in Zweibrücken. Koblenz 2010, s. 20–24, 33–45; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 78–79, 454–457; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 38, 43, 68; PETERSEN, H.: Bucheinbände. Graz 1991, s. 96, 172–173. 

Autor hesla: Kamil.boldan