Předtitul

Předtitul zkrácená verze údajů převzatých z titulní strany na líc předsunutého listu nazývaného dříve též antiporta (řec. anti = proti, lat. porta = brána). Od 17. století dodnes plní předtitul funkce orientační (angl. half-title, fr. avant-titre, něm. Vortitel) a zároveň i ochranné (něm. Schmutztitel či Schutztitel). Na rozdíl od frontispisu je předtitul stejně jako geneticky mladší protititul nositelem výhradně textových údajů. Poněvadž však jméno autora zpravidla neuvádí, název díla cituje zkráceně a neobsahuje ani impresorské údaje, vžilo se pro předtitul též označení patitul (všesl. předpona pa- s významem druhořadosti, angl. bastard title, fr. faux-titre).

Informační potenciál předtitulu je ve srovnání s titulní stranou menší, ba někdy i podstatně odlišný, např. Pelclovy Grundsätze der böhmischen Grammatik (Praha 1795) mají lakonický předtitul „Böhmische Grammatik“. Věcný význam předtitulu stoupá pouze tehdy, nahrazuje-li při bibliografickém zpracování exempláře chybějící titulní list. Typografický předtitul vzniká sazbou z vyznačovacího písma jakožto součást první tiskařské složky, ale do natištěného číslování stránek či listů je započítáván jen sporadicky. Předtitul rytý do měděné či ocelové desky vzniká tiskem z hloubky v podobě separátní přílohy a až do přelomu 18. a 19. století součástí počáteční složky zpravidla není (tak fungovala praxe i tehdy, byl-li pro knihu opatřen frontispis, který tiskař z ekonomických důvodů otiskl na rub předtitulu, tedy obrazem směřujícím k titulní straně).