Přetisk

Přetisk (angl. transfer, fr. décalque, něm. Umdruck nebo Wiederabdruck) 1. způsob vydání užívající nových tiskových forem vzniklých přesným převzetím textu a obrazu edice předešlé (nápodoba vzniká novou sazbou, nikoli cestou stereotypie). Je-li takto obnoveno dílo starších epoch, hovoříme o vydání dokumentárním. V moderní době se velmi často, avšak mnohdy neadekvátně termín přetisk nahrazuje výrazem reedice. Jiné významy mají termíny patisk a reprint.

2. Způsob pořízení tiskové formy vypracovaný Aloisem Senefelderem pro litografii. Jednou z možností přetisku byla autografie (řec. autos = sám, grafō = píši, angl. autography, fr. autographie nebo transfer sur pierre, něm. Autographie). Extrémně mastným inkoustem se nekreslilo na kámen, nýbrž na škrobem preparovaný a dobře klížený papír. Papír s navlhčeným rubem byl pak položen na zhlazený kámen kresbou dolů a přikryt navlhčenou makulaturou. Několikerým projetím v litografickém lisu se kresba zrcadlově přetiskla na kámen. Další cestou byl anastatický přetisk (řec. předpona ana = nahoře, statikos = stavím, angl. anastatic reprint, fr. réimpression anastatique, něm. anastatischer Wiederabdruck). Zde Senefelder umožnil vytvořit novou tiskovou formu tam, kde původní již neexistovala. Grafický list vzniklý tiskem z výšky či tiskem z hloubky bylo nutno nejprve impregnovat roztokem arabské gumy, která oživila mastnotu původní barvy. Takto zpracovaná předloha byla opatrně pokryta litografickou barvou. Ta ulpěla jen na potištěných místech a při přetisku v lisu se uchytila na kameni. Namísto klovatiny k oživení staré tiskařské černi sloužila také zředěná kyselina dusičná. Reagencie se na potištěná místa papíru naopak nenavázala, zato z nepotištěných přešla na kámen, takže transfer litografické barvy proběhl opět jen v rozsahu tisku původního. Obě i další Senefelderem navrhované metody přetisku však byly pracné a vyžadovaly na litografickém kamenu ještě mnoho pérových korektur.

Lit.: IMIELA, H. K.-GERHARDT, Cl. W.: Stein- und Offsetdruck. In: Geschichte der Druckverfahren (hrsg. von R. W. Fuchs), Teil 4. Stuttgart 1993; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.