Paskvil

Z Encyklopedie knihy

Paskvil (z it. pasquillo = lidové pojmenování antické sochy římského ševce a autora satirických časových veršů Pasquina, angl. a fr. pasquinade, něm. Pasquill nebo Spottschrift) ve starověku konstituovaný drobný, většinou anonymní publicistický útvar satirického zaměření útočně hanobící konkrétní osobu nebo skupinu lidí. Od podobně aktuálního pamfletu se liší svou adresností, většinou lživým zkreslením reality a někdy i pokleslým jazykem. S nástupem knihtisku byl veršovaný nebo prozaický paskvil vydáván jako novinový leták či jednolist s výraznou obrazovou složkou (Bilderbogen). Všechny projevy tohoto žánru a „zrádné cedule“ zvláště byly vždy stíhány státní či církevní cenzurou a do dnešních dnů se zachovaly jen vzácně, převážně opisem anebo v unikátních konvolutech.

Mnoho paskvilů využívá formu dialogu. Klasickým příkladem je německá brožura Cyriaca Schnauße Pasquillus. Newe Zeitung vom Teufel, wie newlich der Bapst und sein Gesell der Oberst Sathanas aus der Hell … Sprach gehalten (Wittenberg? 1546). Tato rozmluva, v níž čert hanobí spolurozmlouvajícího papeže, byla přeložena hbitě do češtiny jako Pasquillus. Noviny o čertu a papeži, dvou sobě věrných a sestoupených tovaryších, a jejich o nynějších příbězích společném rozmlouvání (Wittenberg? 1547). Speciální druh paskvilu, kdy text čtený slovo za slovem odzadu dával úmyslně opačný význam, se nazývá retrográdní. Jako příklad poslouží oslavná báseň Michala Pěčky z Radostic Encomia Bohemorum (1619), která vnímaná pozpátku působila jako hanopis na Čechy.


Bibl.: HAYN, H.-GOTENDORF, A. N.: Bibliotheca Germanorum erotica et curiosa. Verzeichnis der gesamten deutschen erotischen Literatur. Bd. 1-9. München 1912-1929 (repr. Hanau 1968 a k tomu WALRAVENS, H.: Register der Personennamen zu Hayn-Gotendorf. Hamburg 1984).

Lit.: KOLÁR, J. (ed.): Zrcadlo rozděleného království. Z politických satir předbělohorského století v Čechách. Praha 1963; MARTÍNEK, J.: Pamfletická činnost Michala Pěčky z Radostic a její předbělohorské kořeny. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 18-19. Praha 1983-1984, s. 117-125.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.