Potah

Z Encyklopedie knihy

Termín pokryv (angl. cover nebo covering material, fr. couverture, něm. Bezug nebo Überzug) zavedl do názvoslovné nomenklatury teoretik oboru historické knižní vazby prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc. v souvislosti s rozborem českých renesančních vazeb. V typologickém přehledu, pojatém jako pomůcka pro popis a datování vazeb, se zaměřil zejména na uměleckohistorické a výtvarné ztvárnění výzdoby vazeb. Zcela mimořádný počin si vyžádal pro doposud nezpracované typologické znaky vazeb nadefinovat nové termíny. Při vytváření názvosloví pro ochranné kování a spony spolupracoval s knihařem Josefem Vyskočilem (1899-1980), zakladatelem novodobého oboru restaurování. Termín pokryv má mít obecnou platnost a označuje prakticky cokoliv, čím je povrch knižní vazby chráněn nebo zdoben.

Knihařská kůže se po dostatečném vlhčení a proškrobení stává měkkou a vláčnou, proto ji lze ve vlhkém stavu postupně natáhnout směrem od hřbetu na obě desky a tvarovat. Národní knihovna ČR, sign. XXIII F 138.

Z knihovědného hlediska prof. B. Nuska definuje pokryv jako „materiál organického a anorganického původu, který pokrývá desky korpusu“. Jako důvod proč nepoužívat „nevhodného“ výrazu potah (angl. cover nebo covering material, fr. couverture, něm. Bezug nebo Überzug) spatřuje v aplikaci i jiných „pokryvových“ surovin, než jsou pokryvné materiály jako useň, pergamen či papír, které mohou navozovat představu potahování. Surovinami jako kov nebo kost se desky nepotahují, ale pokrývají. Pokryv tedy chápe jako pojem obecnějšího neboli nadřazeného významu, slovo potah (podobně jako kůže) zařazuje do běžného dílenského žargonu, který nemůže být uznán knihovědně nebo umělecko-historicky vzdělanou odbornou autoritou. A zde se teoretik oboru knižní vazby dostává do rozporu s tvrzením, že názvosloví pro určitou oblast nebo vědní disciplínu mají vytvářet vždy odborníci daného oboru, kteří jsou nejlépe obeznámeni s problematikou, ve spolupráci s odborníky z příbuzných oborů, aby se dosáhlo pojmové přesnosti a odbornosti. Takovéto široké uplatnění pojmu pokryv, jakožto jediného akceptovatelného termínu, není rovněž plně v souladu s nomenklaturní tvorbou odborných výrazů, které mají jednoznačně definovat konkrétní oborové entity. Význam termínů má spočívat v co nejpřesnějším sémantickém vyjádření skutečnosti, a to na základě předchozích poznatků, které jsou dány paradigmatem vědy a společenským územ, v tomto případě po staletí vytvářenou knihařskou terminologií, ustanovenou praktickým užíváním. Užití pojmu pokryv je z hlediska tradičního umělecko-řemeslného zpracování vazeb vágní!

V konečné fázi je knihařská kůže přetažena přes okraje desek, založena a po zastřižení zatažena v rozích.  Národní knihovna ČR, sign. VII E 6.

Etymologický význam výrazu pokryv nevychází z knihařského úkonu označovaného jako potahování, kterým rozumíme následující technologický postup. Knihařská kůže se po dostatečném vlhčení a proškrobení (tj. přetírání pšeničným škrobem z rubové strany) stává měkkou a vláčnou, proto ji lze ve vlhkém stavu postupně natáhnout směrem od hřbetu na obě desky a tvarovat. V konečné fázi je přetažena přes okraje desek, založena a po zastřižení zatažena v rozích. V kontextu tradičního ručního zpracování se podobně používají i termíny potahový materiál (ang. covering material), kterým mohou být kromě vazební usně, vazebního pergamenu a textilních materiálů i potahové papíry. Knihař takto podle technologických příruček, didaktických učebnic a oborových norem pro knižní vazbu desky knihy nepokrývá, ale potahuje. Po technologické stránce lze chápat správné použití výrazu pokrytí v případě, že na potaženou vazbu bude aplikován mosazný plech jako ochranný prvek, nebo knižní blok opatřen nelepenou měkkou obálkovou vazbou nebo provizorní vazbou papírovou. Dokonce lze výraz uplatnit i při pokrytí plochy potažené desky ruční výzdobou (slepotiskem, zlacením, řezáním apod.).

Pak vyvstává otázka, zdali lze akceptovat nomenklaturní zavádění termínů pouze erudovanými osobami, které mají vědeckou kompetenci převážně teoretickou, když právě staletími prověřená knihařská terminologie přesně vystihuje technologické postupy a výrobní podstatu užívaných materiálů v oblasti struktury a technologie zpracování historické knižní vazby. Má být používání sousloví „kožený povlak“ významnou osobností a zakladatelem české knihovědy doc. Zdeňkem V. Tobolkou (1874-1951) nomenklaturně závazné a jediné správné? Rovněž uznávaná odbornice na knižní vazbu PhDr. Pavlína Hamanová (1894-1978) při popisu vazeb neoznačovala povrch uniformním výrazem pokryv, ale upřednostňovala podrobnější popis vazeb s výrazy (kožený) potah nebo potahový materiál. V této souvislosti se v poslední době stále častěji užívá termínu pokryv i v důsledku ústupu tradičního knihařského řemesla a částečnému odklonu oboru restaurování od knihařské praxe. Při ochraně knih je dáván důraz na jedné straně na technologicky méně složité a ve větší míře aplikovatelné konzervační techniky (např. spravování poškozených vazeb přibarveným japonským papírem nebo strojní výroba skládaných ochranných obalů), na druhé straně jsou kladeny vyšší požadavky na znalosti z knihovědných a chemicko-technologických oborů. Dochází tak ke střetu dvou směrů společenského diskurzu – tradicionalistického a akademického. Jistá stylistická volnost v používání víceslovných odborných výrazů a bohatší slovní zásoby v odborném textu může být z hlediska poutavosti a čtivosti akceptovatelná, pokud ovšem používání široké škály redundantních výrazů nedosáhne až sémantické vágnosti, která byla obvyklá na přelomu 19. a 20. století. Takto např. prof. Karel Chytil (1857-1934) ve svém odborném příspěvku k vývoji českého knihařství zaměňuje při popisu vazeb výraz potah za obal, pokrývku nebo povlak; desky pak mohou být potaženy, povlečeny, obaleny, opatřeny, ale i pokryty kůží.

Lit.: CHYTIL, K.: Dějiny českého knihařství. Praha 1899; HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby: od nejstarších dob do konce XIX. stol. Praha 1959; KNIHAŘSKÝ bulletin: čtvrtletní zpravodaj pro uměleckou knižní vazbu a související obory. Černošice 1995-2000; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. In: Historická knižní vazba 1964-1965. Liberec 1965, s. 19-145; TOBOLKA, Z. V.: Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. Praha 1950.

Autor hesla: Jan.novotny