Putto

Putto (it. dítě, chlapec, mn. č. putti) výrazová varianta antických amoretů a středověkých andílků, kterou v podobě malého nahého chlapce s křidélky (nebo bez nich) prosadilo raně renesanční výtvarné umění (Albrecht Altdorfer). Na rozdíl od jednotlivě zpodobovaných géniů (např. štítonošů, nositelů nápisových pásek či symbolických kahanců) neměly skupiny hrajících si chlapců přímý asistenční význam. Jejich dekorativní samoúčelnost dokládají v knižní grafice zejména rokokové a klasicistní titulní viněty (Jan Jiří Balzer, Jan Berka).

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 300.