Rokaj

Rokaj (z fr. roc = skála, rocaille = kamenité místo, umělá skalka, angl. rock-work, něm. Rocaille) charakteristický rokokový ornament bohatě členěného lasturového tvaru (odtud též něm. Muschelwerk), který přechází na zavíjejících se okrajích v plaménky nebo hřebínky. V knižní grafice 18. století byla rokaj užívána jako dekorační doplněk iniciál i jako stavební prvek kartuší a vinět, např. Schantzova titulní viněta Kirchnerova tisku Práv městských Království českého od Pavla Kristiána z Koldína (Praha 1755). Během první poloviny 18. století se hojně vyskytovala též na knižní vazbě.

• 

  Schantzova titulní rokajová viněta (Praha 1755). Kristián z Koldína, Pavel: Práva městská Království českého (Praha, František Hynek Kirchner 1755). Titulní strana s mušlovitou a plaménkovou rokají doplněnou českým lvem v kartuši, personifikovanou Spravedlností a Hojností držící příslovečný roh (starořecká bohyně Gáia? Démétér?). Mědiryt dle vlastní kresby provedl Christian August Schantz. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CG III 9.

Lit.: BAUER, H.: Rocaille. Zur Herkunft und zum Wesen eines Ornament-Motivs. Berlin 1962; ZÜLCH, W. K.: Die Entstehung des Ohrmuschelstils. Heidelberg 1932.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 310.