Suchá jehla

Z Encyklopedie knihy

Suchá jehla (angl. dry-point engraving, fr. gravure à la pointe sèche, něm. kalte Nadel nebo Kaltnadelstich) grafická technika tisku z hloubky, při níž se kresba vyrývá do měděné či zinkové desky bez leptacích účinků kyseliny (odtud označení procesu jako „dry“ čili suchý nebo „kalte“ studený). K vyrytí kresby neslouží rydla jako při mědirytu a ocelorytu, nýbrž ocelové jehly. Vryp jehel začíná a končí tence a ostře, je však veden volněji. Půltónové kresby lze dosáhnout působením speciálních zdrsňovadel. Jsou to drobné ozubené či ozrněné a kolem osy se otáčející ocelové nástroje ve tvaru kolečka (ruleta, z fr. roulette), vroubkované šišky (moleta, z fr. molet) nebo kuličky (matoár, z fr. matoir). Převažuje-li podíl těchto nástrojů nad lineární kresbou vyrytou pomocí jehly, technika nese samostatný název rytina s krejonovou manýrou (angl. engraving in the manner of a crayon, fr. gravure en manière de crayon, něm. Kreidemanier). Jehly i drsnící nástroje vytlačují po stranách vrypů grátek, který se neseškrabuje. Grátek nanesenou barvu zadrží a papír ji tlakem ručního měditiskařského lisu přebírá bez ostrého ohraničení. To otiskům dodává měkký, sametový vzhled. Opakovaným tlakem i zatíráním barvy se však grátek rychle snižuje, a proto nelze počítat s více než 50 kvalitními otisky z jedné tiskové formy. Ačkoli technika lineární suché jehly je známa již od posledního dvacetiletí 15. století a krejonová manýra od 30. let 18. století, pro knižní ilustraci se oba postupy začaly používat až u nízkonákladových bibliofilních tisků 20. století.


Lit.: KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; LILIEN, O. M.-GERHARDT, Cl. W.: Tiefdruck und die kleineren Druckverfahren. In: Geschichte der Druckverfahren (hrsg. von R. W. Fuchs), Teil 3. Stuttgart 1978; RAMBOUSEK, J.: Slovník a receptář malíře-grafika. Praha 1954; ŠIMON, T. F.: Příručka umělce-grafika. O technikách rytiny, leptu a barevného leptu. Praha 1921; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Lex.: BALEKA, J.: Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha 1997, s. 349-350.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.