Tragantový papír

Z Encyklopedie knihy

Tragantový papír (též máčený, mramorovaný) lesklý dekorativní barevný papír připomínající svým vzorem mramor (angl. marbled paper, fr. papier marbré, něm. Marmorpapier). Ruční mramorování (suminagashi) je doloženo v Japonsku už na přelomu 10. a 11. století. Během let 1438-1506 se technologie dostala do Samarkandu, odkud ji převzali v 16. století Turci (odtud též Türkisch-Marmorpapier = turecký papír). Po německých papírnách se rozšířila okolo roku 1600 a ve Francii ca 1640. Z téže doby také pocházejí snad nejstarší tištěné recepty na výrobu tragantového papíru, které čteme v pojednání Athanasia Kirchera Ars magna lucis et umbrae in decem libros digesta (Roma 1646). Manufakturní výroba byla zahájena v Paříži roku 1809. Ručně i strojově upravovaný papír sloužil zejména knihvazačům jako pokryv k vylepování desek a přídeští. Bohatou škálu tragantových papírů postihují německé obchodní názvy tvořené nejpozději v 19. století dle vnějškového vzezření.K přípravě se užívá přírodně nažloutlý či uměle barvený tragant (bobtnající rostlinný sliz podobný klovatině). Tragant je nanesen na vodní hladinu a pomocí štětce nebo metličky zastříkán kontrastní mastnou barvou (případně několika barvami). Barvy s příměsí volské žluči mají rozpínavou tendenci, ale koloidní vrstva tragantu zabraňuje přílišnému rozbíhání. Jako na mastné polévce tak vzniknou typické útvary, které ulpějí na papíru položeném zlehka na hladinu. Barevnost a velikost útvarů neurčovaly přitom pouze suroviny (takřečený papír žilkovaný na způsob kamene, něm. Stein-Marmorpapier). Rozhodující vliv sehrály fantazie, pohotovost a řemeslná zručnost výrobce, který oka vhodným zčeřením hladiny tvaroval. Přejetím hřebene po hladině bylo docíleno charakteristického obloučkového vzoru (takzvaný papír hřebenový, něm. Kammpapier). Dřevěnou násadou štětce se oka zatáčela na způsob šnečích ulit (Schnecken-Marmorpapier) a pavích per (Pfau-Marmorpapier), nebo naopak formovala do tvarů květin (Blumen-Marmorpapier) apod.



Lit.: GRÜNEBAUM, G.: Buntpapier. Geschichte-Herstellung-Verwendung. Köln/R. 1982; HAEMMERLE, Al.-HIRSCH, O.: Buntpapier. Herkommen, Geschichte, Techniken, Beziehungen zur Kunst. München 1961 (repr. 1977); HALFER, J.: Die Fortschritte der Marmorirkunst. Stuttgart 1961; CHAMBERS, A.: Suminagashi. The Japanese art of marbling. A practical guide. London 1991; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; OLLIGS, H. (ed.).: Tapeten. Ihre Geschichte bis zur Gegenwart. Bd. 1-3. Braunschweig 1969-1970; RYANTOVÁ, M.: Turecký papír v památnících. In: Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Ivana Hlaváčka (red. J. Hrdina). Praha 2002, s. 21-38; WEISS, W.: Zeittafel zur Papiergeschichte. Leipzig 1983; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; WOLFE, R.: Three early french essays on paper marbling 1642-1765. With an introduction and thirteen original marbled samples. Newtown (Pa) 1987.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.