Václav Jindřich Nosecký

Václav Jindřich Nosecký (též Nosek, Noska) český malíř kostelních obrazů a fresek pocházející snad z Poděbrad. V Praze se usadil nejpozději roku 1676, kdy započal studia u dvorského malíře Jiřího Filipa Mazance. Od 1696 byl členem malířského cechu na Malé Straně, roku 1702 změnil bydliště a přestoupil k cechu staroměstskému. Dle Prokopa Tomana se však z Prahy vzápětí přestěhoval do Jihlavy, kde také zemřel. Noseckého kresebné předlohy pro oficiální Agendu seu Rituale Olomucense (Olomouc 1723 a Hradec Králové 1745) rytecky reprodukoval Anton Birkhard. Šlo o frontispis se sv. Václavem v oblacích a o osm dalších příloh s portréty domácích světců. Pět z nich je signováno „Wenc: Nossezkij del:“.

Noskův syn František Kristián Ezechiel Nosecký (řádovým jménem Siardus, 1693-1753) vstoupil roku 1714 do premonstrátského řádu, 1715 složil řeholní sliby, v letech 1718-1721 studoval teologii a 1721 byl vysvěcen na kněze. Působil v domovském Strahovském klášteře, např. 1723-1726 jako knihovník. Ve stopách svého otce se věnoval malbě kostelních obrazů a nástropních fresek, a to i mimo Prahu. Dle jeho kresebné předlohy realizoval opět Birkhard frontispis do knihy Exhomologesis Norbertina, sive Tractatus de poenitentia vita (Praha 1732), kterou napsal Charles Louis Hugo. Autor předlohy je značen „R[everendus]. P[ater]. S[iardus]. Nossezki del.“.

Jiný, ale blíže neznámý M. Nosecký figuruje jako kreslíř frontispisu s umučením sv. Jana Sarkandra. Birkhardova rytina, na níž se kreslíř podepsal „M. Nosseczkij del.“, je vevázána do knihy Josefa Leopolda Kyrbese Theatrum gloriae & honoris oder Schaubühn der Glory und Ehre … Joanne Sarcandro (Praha 1720). Námětově shodný frontispis ke stejnojmennému přetisku v Olomouci 1721 pořídil bez uvedení kreslíře moravský rytec Antonín Freindt.

Lit.: DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; NEUMANN, J.: Český barok. Praha 1969; ROLLOVÁ, A.: Siard Nosecký (1693-1753). Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 107-134.

Lex.: DLABAČ 2. 397-399 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; HOROVÁ (red.) 2. 568-569 = HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995.; NAGLER 11. 380 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; THIEME-BECKER 25. 521 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 206-207. = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).