Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu

Jiří Hanuš Lanškrounský z Kronenfeldu (též GH, GHL, zemř. 1614) epizodní tiskař v předbělohorské Praze známý též jako příležitostný skladatel latinské humanistické poezie a tvůrce jazykově české prózy. Narodil se v Lanškrouně (odtud Lanškrounský). Zprvu působil jako učitel, od 1588 jako utrakvistický kněz na několika mimopražských farách a od 1607 i v Praze. Byl třikrát ženat. Predikát obdržel roku 1612.

Činnost Hanušovy tiskárny je neklamně doložena mezi léty 1610-1613. Ve starší odborné literatuře přitom koluje domněnka, že již mnohem dříve (1606) vytiskl kolektivní sborníček básní k oslavě vypovězeného tiskaře Sixta Palmy Močidlanského Biblion temiticon [!] seu Libellus honorarius … dom. Sixti Palmae (Praha 1606). Úvahy, že Hanuš tiskl také svou zveršovanou upomínku Natalis ac obitus amabilis puellulae, … Georgii Hanussii Landscronensis, … filiolae (Praha? 1607), se opírají o titulní dřevořez, který bývá považován za Hanušův signet. Představuje Víru a Naději, které přidržují ovál s biblickým citátem, křížem, korunou a srdcem. Po bocích kříže je nápis „GEORG HANVSS … MDC [= 1600!]“. Úvahu o tom, že štoček mohl mít v tak rané době funkci tiskařského signetu, lze zpochybnit poukazem na jiné, avšak námětově zcela shodné provedení s vlastnickým nápisem „GEORG HANVSS … MDCIIX [= 1608]“. Tuto verzi zařadil tiskař Daniel Sedlčanský nejst. do překladu knihy Williama Perkinse O odpuštění Božím (Praha 1610), poněvadž překladatel Jiří Oeconomus knížku Hanušovi věnoval. Verze s letopočtem 1608 se mezi prokazatelně Hanušovými tisky vyskytla až na titulní straně jeho vlastní prózy Deset zaslíbení Božích o Mesiášovi, Pánu Ježíši Kristu (Praha 1611). Dle Jirečka se Hanuš vzdal řemesla pro nemoc na podzim roku 1613 a dílnu odprodal Oldřichu Valdovi. Toto tvrzení však dosud není typologickým srovnáním potvrzeno.

Vlys monogramisty AH v Slovaciově Vysvětlení (Praha 1615). Slovacius, Václav: Vysvětlení prosté Biblí malé, jinák Řeči z obojího Zákona Božího (Praha, Matěj Pardubský 1615–1620). Díl první (1615), detail z rubu titulního listu. Vlys značen v levém spodním rohu. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AA XII 1.

Hanušova tiskárna patřila ke skromněji vybaveným živnostem. Vyšlo z ní více než 50 latinských příležitostných děl a českých nekatolických publikací. Cyril Straka upozornil na zajímavý unikátní konvolut chovaný ve Strahovské knihovně. Tato bibliofilie je Hanušovou autorskou knihou, která byla sestavena a skvostně svázána u příležitosti korunovace Matyáše II. roku 1611. Textová část se skládá z latinských parafrází žalmů. Na začátku a na konci jsou přivázány dva kolorované otisky Willenbergova portrétu krále oděného do uherského kostýmu (štoček byl zřejmě zapůjčen od Schumannů, kteří ho 1611-1612 užili v několika dílech Jiřího Závěty ze Závětic). V konvolutu přichází též málo známá Willenbergova veduta Prahy datovaná 1610. Jádro obrazové složky tvoří cyklus 10 mědirytových portrétů německých Habsburků. Pod portréty jsou oslavné české verše, reprodukované sazbou.

Kompozičně střízlivější obdobu Hanušovy značky datované 1600 a 1608 nacházíme v kancionálu luteránského kněze Valentina Šubara Písně na epištoly a evangelia nedělní a sváteční (Praha 1612). Z původních motivů zde byly ponechány jen kříž s korunou, srdcem a písmeny „GH“. V nekatolických publikacích Jana Achilla Eortologia to jest Kázání sváteční aneb Vejkladové kratičcí o životu … svatých apoštolů (Praha 1611), Havla Phaëtona Spis o svatých a blahoslavených mučedlnících českých M. Janovi z Husince a M. Jeronýmovi z Prahy (Praha ca 1611) a v obnoveném Životu mistra Jeronýma od Petra z Mladoňovic (Praha 1612) otiskl Hanuš jiný typ signetu, totiž trojúhelníkovou renesanční vinětu s andílčí hlavičkou a iniciálami „GH“. Tuto vinětu o málo později získal Matěj Pardubský a užil ji ve Speculu vanitatis mundi S. Johanna Chrysostoma (Praha 1616). Mimo Hanušovu tiskárnu, např. u Pavla Sessia v Modlitbách křesťanských (Praha 1609), u Jana Ctibora Kbelského v druhém dílu Slovaciovy postily Vysvětlení prosté Biblí malé, jinák Řeči z obojího Zákona Božího (Praha 1615-1620) nebo u Pardubského v Hertviciově Nobilitas et gloria sacri matrimonii (Praha 1617), se pohyboval také štoček vlysu se středovým křížem, korunou a iniciálami „GH“. Je-li možno tyto iniciály bezpečně ztotožnit s Hanušem, nevíme. Naopak jisté je, že při tisku Palmova díla Kázání utěšené o slavném proměnění Pána Ježíše (Praha 1611) si Hanuš vypůjčil mluvící signet kolegy Sixta Palmy (palmový strom s kalichem a hostií) a otiskl ho jako značku autora textu.

Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; JIREČEK, J.: Jiří Hanuš (Hanus) Landskrounský z Kronenfeldu. Časopis Českého muzea 57, 1883, s. 472-495; STRAKA, C.: Památky po našich knihtiskařích. O památkách ve Strahovské knihovně v Praze. Typografia 32, 1925, s. 13-21; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: HEJNIC-MARTÍNEK 2. 263-266 = HEJNIC, J. – MARTÍNEK, J.: Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. Založili A. Truhlář a K. Hrdina. Pokračovali J. Hejnic a J. Martínek. Sv. 1-6. Praha 1966-2011.; CHYBA 110 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 125-126. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.